Petra měla se svým přítelem Ondřejem vztah, který by se asi nejlépe dal nazvat italským. Když už to pro oba nebylo únosné, rozešli se. To ale neznamená konec boje...
Ondru (31) jsem milovala jako nikoho jiného, ale stejně tak moc jsem ho občas i nenáviděla. Bohužel to pak už nebylo jenom občas.
Bezhlavě jsem se zamilovala
Začátek našeho vztahu byl pořádně bouřlivý. Ta jiskra, která mezi námi přeskočila, by schovala do kapsy i Temelín. Totálně mě uhranul a vím, že to měl stejně.
Milovala jsem na něm všechno. Jeho smích i mlčení, to jak jí nebo spí. Nemohla jsem se nabažit jeho těla. Přála bych každému zažít takovou lásku.
Ovšem to, co přišlo pak, už bych nepřála nikomu. Naše bouřlivá láska se překlopila do nenávisti. A neméně bouřlivé...
Rozchod byl nevyhnutelný
Nebudu raději popisovat, jaké byly poslední týdny našeho vztahu. Myslím, že jsme oba řekli a udělali spoustu věcí, na které nejsme hrdí.
Po jedné obzvláště vyhrocené hádce, kdy létali věci, někdy i z okna, jsme si řekli, že to nemá smysl. "Chci se rozejít!" křičela jsem na něj. "Já taky!" řval zase Ondra.
"Tak fajn," pronesla jsem klidně. "Fajn," dodal a to bylo všechno. Sbalila jsem si věci a odešla k mámě.
Náš vztah skončil, ale válka ne
Asi po týdnu se mi doneslo, že Ondra chodí po barech a balí holky. Prý dobíhá zameškané. Pořádně mě tím vytočil.
Tak on dobíhá zameškané? Zavolala jsem kámošce, která je single, ať mě provede městem. Ještě ten večer jsem se nechala sbalit jedním hezounem a skončila u něj doma.
Rozhodně to nebyl poslední muž, se kterým jsem šla do postele. Ukážu Ondrovi, že také umím dobíhat zameškané. A ještě víc než on. Vím totiž, že sleduje, co dělám, a v počtu jednorázovek se mě snaží předehnat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.