Petra už toho měla opravdu dost. Nový kolega Dušan jí pěkně lezl na nervy. Nebylo dne, kdy by o něm neslyšela něco, co ji vytočilo do ruda. Byla dokonce připravená odejít a hledat si nové zaměstnání, když došlo k zajímavému setkání...
Dušan (30) je hezounek, který si snad myslí, že se za ním otočí každá žena. Tak to se tedy šeredně plete. Když nastoupil do naší firmy, já ho hned prokoukla. A dala jsem mu jeho chování pěkně sežrat.
Máme nového kolegu
Moje šéfová hýřila nadšením, když nám říkala, že budeme mít nového kolegu. Povedlo se jí ho přetáhnout od konkurence a hodně si slibovala od jeho zkušeností a kreativity. "A navíc je to fešák," dodala a všechny kolegyně se zahihňaly. Jenom já ne. Tohle pro mě bylo varování, že dorazí namistrovaný týpek, který toho málo udělá, zato hodně prokecá. A to jsem tedy rozhodně nepotřebovala.
Dušan přišel asi za týden a dal si kolečko po firmě, aby se se všemi seznámil. V každé kanceláři se zdržel chvilku a zřejmě jim povídal něco vtipného, protože jsem slyšela pravidelné výbuchy smíchu. Nedokázala jsem se na nic soustředit, jen jsem útrpně čekala, až to budu mít za sebou.
Pak se ozvalo rázné zaklepání a než jsem stihla něco říct, otevřely se dveře. Dovnitř vešel usměvavý chlápek, ale i kdyby mi přinesl modré z nebe na zlatém podnosu, já byla naladěna negativně. Neušlo mu to, ale stejně udržel úsměv. Pronesl několik formálních vět a naštěstí se zdržel vtípků. Pak mou kancelář kvapem opustil. Stejně mi to nezlepšilo náladu. A když jsem se pak dozvěděla, že se Dušan vyptává, proč jsem takový morous, rozhodla jsem se, že ho budu nenávidět.
Já toho chlapa nesnáším
Dušan se zřejmě ve firmě dobře uvedl, protože jeho jméno bylo skloňováno na všech poradách. Nechápala jsem, co na něm vidí. Jistě, uměl vzít za práci, ale proč je taková hvězda? Jednou jsem si po dlouhém dni šla udělat kafe do kuchyňky a narazila na dvě kolegyně, které si něco šeptaly. Jakmile jsem zaslechla jméno toho idiota, bouchly mi saze. Spustila jsem tirádu o tom, co na něm vidí. Kolegyně zmlkly a udiveně na mě koukaly. Došlo mi, že ze sebe dělám krávu, tak jsem sklapla a zavřela se ve své kanceláři. Domů jsem odešla až tehdy, kdy už bylo jasné, že jsou všichni pryč.
Samozřejmě se to rozneslo a druhý den jsem na sobě cítila pohledy všech z firmy. To mě samozřejmě vytáčelo ještě víc. Proč jsem já za tu špatnou? Nešlo mi to do hlavy. Dušan se mi raději vyhýbal a komunikoval se mnou výhradně e-mailem. Odpovídala jsem mu tak, že mezi řádky musel cítit, co si o něm myslím.
Poslední kapkou bylo, když jsem zjistila, že Dušanovi svěřili přípravu obřího projektu, o kterém se u nás mluvilo už půl roku. Dozvěděla jsem se to jako poslední, někdy v pátek odpoledne, a v té chvíli jsem byla připravena odejít z práce a hledat si něco nového.
Z nenávisti se stala láska
Abych o víkendu přišla na jiné myšlenky, vyrazila jsem na pouť, kde byl můj oblíbený food truck. K mému zděšení jsem zjistila, že na pouť vyrazil i Dušan. Motali se kolem něj dva kluci a jedna holka, bylo jim kolem deseti let. Otočila jsem se jim zády, ale nepomohlo to. Jakmile kluci spatřili jídlo, chtěli po Dušanovi, ať jim něco koupí. "Dobrý den," oslovil mě, když se postavili do řady za mě. Holčička chtěla vědět, kdo jsem, tak jí Dušan šeptem vykládal, že mě zná z práce.
"Strejdo, vy se spolu nekamarádíte," zeptala se zamyšleně. "Nemůžeš být kamarád s každým, to asi nejde," povzdechl si Dušan. Najednou jsem pocítila touhu něco té holčičce říct. "Tatínek má pravdu, ne každý může být tvůj kamarád. Ale z toho si nedělej těžkou hlavu, určitě máš kamarádek dost," mrkla jsem na ni. Holčička mi pak vyložila, že Dušan není její táta, ale strejda. A každý víkend jí i bráchy bere ven, protože máma má spoustu práce. "A asi i málo peněz..." dodala smutně.
V té chvíli se něco změnilo a já uviděla Dušana v jiném světle. Došlo mi, že moje nenávist byla možná jen obranou, protože on byl opravdu hezký a zřejmě i moc fajn. Nevím, proč jsem na něj tak zareagovala. Chtěla jsem mu to vynahradit a tak jsem odpoledne strávila s ním a jeho partou. Moc jsem si to užila a musím říct, že to nebyl jediný společný víkend. Dokonce jsme několik večerů už strávili jenom ve dvou...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.