Bylo okolo desáté hodiny dopoledne, když Marianne Bachmeier vstoupila do soudní síně okresního soudu v Lübecku. Měla na sobě dlouhý plášť. Kráčela hrdě, se vzpřímenou hlavou. V přední části místnosti, zády k ní, seděl muž obviněný z vraždy její dcery. Netušil, že mu zbývá jen několik vteřin života.
Marianne měla ruku v kapse kabátu. Držela v ní pistoli Berettu 70. Pro ni to však nebyla pouhá braň, ale nástroj k pomstě ve starozákonném stylu. Pro některé se stala hrdinkou, jiní ji za to odsuzovali. Pojďme se spolu podívat na události, které ji dovedly k takovému rozhodnutí.
Raný život Marianne Bachmeier
Marianne se narodila 3. července 1950. Její rodiče byli nuceni uprchnout během druhé světové války z východního Pruska do Sarstedtu v západním Německu. Její otec byl dříve členem Waffen-SS, bojové části nacistické SS. Po kapitulaci začal pít a vylévat si zlost jak na ní, tak i na její matce. To samozřejmě neskončilo jinak než rozvodem. Nový otčím se ale od jejího pravého otce moc nelišil. Bylo to jako z deště pod okap. Matka se své dcery bohužel nezastala, ba naopak. Vyhodila ji na ulici. Marianne se tak musela začít starat sama o sebe již jako teenagerka.
Marianne Bachmeier a její děti
Marianne se narodily celkem tři děti. První v 16 letech, které dala k adopci, další o dva roky později, které také skončilo v náhradní rodině a poslední se narodila Anna, kterou přivedla na svět ve svých dvaadvaceti. Se třetím dítětem byla její životní situace o něco lepší. Otcem Anny byl manažer hospody, ve které pracovala. Díky stálé práci se mohla o malou dcerku finančně postarat. Horší to ale bylo s hlídáním, nikoho neměla, takže musela s sebou Annu brát na každou směnu.
Přesto se jí podařilo z ní vychovat slušnou holčičku s jen pár zlozvyky, které jsou u malých dětí zcela normální. Třeba taková vzpurnost. Když se Anna v sedmi letech pohádala se svou matkou, rozhodla se jít za školu. Raději si to namířila k svému sousedovi, což ale neměla dělat.
Děsivý zvrat událostí
Klause Grabowského Anna navštěvovala poměrně často. Ráda si hrála s jeho kočkami, takže doufala, že ten den, 5. května 1980, udělá totéž. To se ale bohužel nestalo. Grabowski ji místo toho sexuálně napadl a poté uškrtil. Poté její tělo svázal, uložil do krabice a nechal na břehu řeky. Jakmile jeho snoubenka zjistila, co udělal, udala ho na policii. Po zatčení se snažil kriminalistům napovídat, že ho chtěla Anna vydírat, že pokud nezaplatí, řekne matce vymyšlenou verzi o zneužívání.
Tato pohádka Marianne rozčílila doběla. Jak si mohl něco takového vymyslet? Právě nastal čas na pomstu.
Pomsta Marianne Bachmeier
Soud s Klausem Grabowskim se konal až rok po vraždě Anny. Marianne se rozhodla svou dceru pomstít třetí den procesu. Na Grabowského vystřelila celkem sedmkrát. Do zad ho zasáhlo šest kulek. Než dopadl na zem, byl již pravděpodobně mrtvý. Klaus měl se zákonem pletky již dříve, kdy byl obviněn z napadení dvou dívek. Tehdy, ve světlé chvilce, požádal o chemickou kastraci.
Jenomže pak si to rozmyslel a snažil se zákrok zvrátit hormonální léčbou. A právě na tom stavěla jeho obhajoba. Hormony způsobovaly extrémní výkyvy nálad. Společnost ale stála většinou na Mariannině straně. Ta se po svém činu pokojně vzdala policii.
Nyní byly dvě možnosti. Bude souzena za vraždu, nebo zabití? Lidé se nejdříve klonili k zabití, když ale vyšlo najevo, že byl její otec esesák a že dala své dvě děti k adopci, vznikly dva tábory. Obžaloba nakonec obvinění z vraždy stáhla. Žena tak byla souzena za zabití a držení nelegální zbraně. Na svobodu se dostala po třech letech. Jakmile byla zase svobodná, provdala se a odstěhovala s novým manželem do Nigérie. Vydrželi spolu pět let. Marianne se poté přestěhovala na Sicílii. Tam jí diagnostikovali rakovinu slinivky. Zemřela v pouhých 46 letech.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Marianne Bachmeier
Historydefined.net: Marianne Bachmeier - The Mother Who Murdered a Murderer