Psal se 24. leden roku 1989 a pro sériového vraha Teda Bundyho nastal čas loučení. Určitě tehdy slyšel stovky skandujících lidí před floridskou státní věznicí, kteří mu přáli, aby se na elektrickém křesle pěkně smažil. Jejich touha po pomstě byla pochopitelná. Byl odsouzen za smrt dvaceti žen. On sám se ale přiznal k šestatřiceti vraždám. Někteří lidé si ale myslí, že mohl mít na svědomí až 100 lidských životů.
Jak ale vypadaly poslední hodiny života toho monstra? Choval se jako obyčejný člověk? Uvědomoval si, že nastal konec? A vyjádřil alespoň nějakou lítost?
Modlitby a pláč z cely smrti
I když je to těžko uvěřitelné, zřejmě si poslední noc Bundy v plné míře uvědomil, co provedl. Z jeho cely se totiž ozýval pláč a modlitby. Záleží ovšem ještě na tom, zda se egoisticky modlil za spásu vlastní duše nebo těch, kterým tak brutálním způsobem odebral životy. Nahlédnout do vrahovy mysli se podařilo psychologovi Jamesi Dobsonovi, jemuž se Bundy otevřel.
Tvrdil, že byl v době vražd posedlý něčím "zlým a hrozným". Prý byl poté zděšený, že se něčeho takového dopustil. Otázkou ale je, zda byl ve své výpovědi upřímný, anebo Dobsonovi říkal jen to, co chtěl slyšet.
Vrah před popravou volal matce
Říká se, že není na světě nic silnějšího než mateřská láska. V případě Eleanor Louise Cowell to platilo na sto procent. Stále trvala na tom, že je Ted nevinný. Její víra v to, že byl obviněn neprávem, nikdy nezakolísala. Tedy do doby než se on sám přiznal. Ale ani pak s ním nepřerušila kontakt. Jejich vztah byl celoživotně velmi podivný.
Bundy jako malý žárlil na budoucího otčíma, který ho nakonec adoptoval a poskytl mu také své příjmení. K tomu ale došlo až v době Tedovy puberty. V té době se mu jeho matka přiznala, že není jeho sestra, ale máma. Lhala mu proto, že se styděla. že ho měla za svobodna.
Poslední večeře se Bundy ani nedotkl
Je obecně známo, že odsouzenci na smrt dostanou na poslední večeři jídlo, které si poručí. Kupříkladu Gary Carl Simmons, který v roce 1996 zavraždil svého drogového dealera a jeho ostatky pak nakrmil aligátory, si poručil v ohromném množství pizzy, hranolky, zmrzliny a jiné pochutiny. Je zázrak, že ho před injekcí nestihl infarkt. Travička Velma Barfield si zase nechala donést jen Coca-Colu a sýrové křupky.
Ted Bundy neměl žádné zvláštní požadavky. A tak dostal steak, vejce, opečené brambory, toasty s džemem a máslem. K tomu džus a kávu. Ani jednoho se nedotkl. Zřejmě zde zapracovalo silné psychické vyčerpání.
Jásající dav po popravě
Jedna věc je ulevit si a být vděčný za to, že byl ze společnosti odstraněn nebezpečný psychopat. Druhá věc je, zda je správné jásat nad něčí smrtí jako Římané v Koloseu, když žádali smrt gladiátora. Jistě, osoby, kterých se Bundyho činy osobně dotkly, měly právo se z jeho smrti těšit, protože jim to dalo určitě velký pocit zadostiučinění, ale ti ostatní?
Jestliže se tehdy k floridské věznici sjelo více než pět set lidí, kteří čekali na to, až Bundyho tělem projde 2000 voltů, šlo ve skutečnosti jen o to, zažít senzaci. Když poté svědek popravy vyšel ven a sdělil, že je vrah mrtev, začali lidé zpívat, tančit a objímat se.
Bundymu stačila jedna minuta
Když byl Bundy eskortován k elektrickému křeslu, byl prý ve tváři popelavě šedý. Když ho připoutali, pohlédl před sebe. Za sklem sedělo okolo 42 lidí. Některým pokynul hlavou na pozdrav a něco neslyšně zamumlal. Pak mu oholili hlavu. Když se ho zeptali na poslední přání, řekl, že posílá lásku své rodině a přátelům.
Nato mu ústa a bradu zakryli těžkým popruhem. Na vršek hlavy mu připojili elektrodu a přes hlavu přehodili kapuci. Po stlačení spínače se mu napjalo tělo a z nohou začal stoupat dým. O minutu později bylo křeslo vypnuto. Čas 7:16. Když nad Floridou vyšlo slunce, byl Bundy prohlášen za mrtvého.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Ted Bundy
Grunge.com: Disturbing Details About How Ted Bundy Died