Příběh malého Theodora Michaela: Aby přežil, musel být zavřený v lidské zoo. Takhle to v nich chodilo

Většina těchto lidí byla v klecích uvězněna během první světové války. Vůči svým věznitelům byli zcela bezmocní. Jde tak o příklad rasového vykořisťování, jenž je do kroniky historie zapsáno nesmazatelným písmem.

Mohlo by Vás zajímat:

Rasistická pouťová atrakce: Lidé přicházeli o zuby kvůli kamenům a baseballovým míčkům

Počátky lidských zoologických zahrad

První lidské zoologické zahrady otevřel v roce 1874 obchodník s exotickými zvířaty Carl Hagenbeck. Po celá léta vystavoval zvířata z odlehlých oblastí ve svých putovních show za účelem seznámit obyčejné lidi s exotikou. To se dělo na vrcholu průmyslové revoluce. Lidé v Británii a Německu měli konečně dost peněz a volného času na to, aby mohli jít ven a věnovat se zábavě. Díky tomu byly Hagenbeckovy show tak populární.

Hagenbeck se ale nespokojil jen s vystavováním zvířat. Časem začal také přemýšlet o lidských exponátech. Sám zastával striktní rasistickou hierarchii, v níž byli Afričané umisťováni jen pár příček nad zvířaty. Nebyl ale první, kdo si bral zástupce cizích národů a vystavoval je v Evropě. Totéž dělali evropští průzkumníci. I on se tak rozhodl řídit osvědčeným modelem únosů a vykořisťování.

Mohlo by Vás zajímat:

Lékařka pro čtyři miliony otroků: Rebecca Lee Crumpler bojovala s výsměchem, předsudky i rasismem

Lidské zoologické zahrady a kolonialismus

Dnes by si jen málo lidí umělo pod pojmem lidská zoologická zahrada představit, o co tam skutečně šlo. Před 150 lety se ale s nimi rozpoutalo hotové šílenství. Lidem totiž nabízely exotiku bez toho, aniž by museli někde cestovat. Ale nešlo jen o Británii a Německo. Lidské zoologické zahrady byste našli v každém velkém evropském městě.

A pozadu nezůstaly ani Spojené státy. Ty třeba v roce 1896 uspořádaly v Cincinnati výstavy siouxských indiánů, které jim za tři měsíce vydělaly 25 000 dolarů. Největší peníze se ale točily na světových výstavách. V Paříži vidělo exponáty více než 28 milionů lidí. Jedněmi z nich byla i skupina domorodých obyvatel. Tento otřesný zvyk přetrval bohužel až do roku 1958. Na belgické výstavě mohli návštěvníci zírat na expozici osob "různých" ras.

Právě v Belgii tento druh zoologických zahrad vzkvétal snad nejvíce. Během padesátileté vlády krále Leopolda byly do země přivezeny tisíce lidí z Konga. Monarcha doufal, že jejich vystavováním získá od lidí podporu pro své kolonie a zároveň odvede pozornost od zvěrstev, která se tam páchala.

Mohlo by Vás zajímat:

Dětský hrdina Iqbal Masih: Z otroctví zachránil tři tisíce dětí, zaplatil za to vlastním životem

Jaké to je vyrůstat v lidské zoo

Spoustu návštěvníků lidská zoo fascinovala. Ti, kteří však byli na opačné straně, museli čelit velmi ponižujícím situacím. A to nedobrovolně. Podívejme se, kupříkladu, na případ Theodora Wonja Michaela. Za nacistické éry byl hercem, poté putoval do koncentračního tábora, který přežil. Za studené války pracoval jako špión.

V dětství byl ale nucen vystupovat jako africký chlapec v lidské zoo. Byla to totiž jediná slušně placená práce pro přistěhovalce z Kamerunu. Když mu byl pouhý rok, přišel o matku. Soud rozhodl, že otec není schopen starat se o čtyři děti, takže každé z nich bylo posláno do jiné zoologické zahrady. Pro Theodora to byl velký šok. Násilně ho odloučili od rodiny, a navíc byl zcela závislý na rozmarech provozovatele. A když diváci nedostali, co chtěli, musel si vyslechnout spoustu nadávek.

Šlo vlastně o promyšlenou lest. Majitel zoo lákal lidi na snadný výdělek, neřekl jim však, o co jde. Jenomže po emigraci již nebylo cesty zpátky a domorodci museli přijmout svůj neslavný osud. Jinak by zůstali bez jakýchkoli prostředků.

Naštěstí se po první světové válce začalo od těchto atrakcí upouštět. Na světových výstavách ale byli domorodci předváděni neustále. Třeba v Bruselu v roce 1958 mohli lidé pozorovat každodenní život tradiční konžské vesnice. Když ale nebyl někdo s touto expozicí spokojen, mohl po těchto lidech házet banány nebo peníze, aby se více "snažili". Nejvíce šokující však je, že se podobná výstava konala ještě v roce 2005 v německém Augsburgu s názvem Africká vesnice, a to hned vedle klecí s opicemi. Po výhrůžkách vypálení celé zoologické zahrady se i zde od této podivné tradice upustilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Z otroctví ke špionáži: Podivuhodný příběh "strojvedoucí" podzemní železnice Harriet Tubman