Je rok 1975 a řidiči na London Road jsou již pořádně naštvaní. Nechápou, proč je silnice, vedoucí skrz centrum města Camberley, najednou ucpaná. Troubí a vyklánějí se z oken aut, aby zjistili, co se stalo. A pak to uvidí... Vepředu jede na ručně vyrobeném vozíku žena s baretem, jenž kryje její šediny, které napovídají, že bude již pokročilejšího věku. Okolo ní cupitá asi tucet psů, ti nemohoucí se nechají vézt...
Ač to působí bizarně, tato žena, jménem Kate Ward, nebo Camberley Kate, jak jí lidé přezdívali, byla sice excentrickou místní figurkou, ale s obrovským srdcem, jejíž životní náplní bylo starat se o psy, které nikdo nechtěl. Není tak divu, že její vskutku alegorický vůz pokaždé doprovázelo spokojené vrtění ocásků a nadšený štěkot. Její zvířata byla totiž navýsost spokojená.
Seznamte se s "Camberley Kate"
Kate sice neměla v úmyslu stát se průkopnicí v péči o nechtěné psí společníky, když ale zachránila první štěně, nebylo cesty zpět. Původně byl odsouzený k uspání, byl totiž chromý. To ale Kate veterináři nedovolila a vzala si ho do svého nově koupeného domu. Nakonec jí dělal společnost osm a půl roku. Po jeho smrti lidé tvrdili, že si asi nepořídí dalšího, když byli na sebe tolik fixováni, stal se ale pravý opak. Nakonec jejíma rukama prošlo více než 600 psů a několik koček.
Zajímavé je, že si pamatovala všechna jejich jména. Třeba Patch, toho vyhodili přímo na silnici do hustého provozu. Nebo Daddy, ten skončil na policejní stanici, uvedla v rozhovoru pro BBC v roce 1975. Místní veterinář Geoffrey Craddock byl natolik dojat jejím přístupem, že její mazlíčky po celou dobu ošetřoval zadarmo. Většinou ale stačilo jen očkování. Byli totiž extrémně fit, dobře vycvičeni a kvalitně krmeni. Průměrná délka jejich života činila 16 let.
Bránila je zuby nehty
Spousta lidí Kate fandila, ale našli se i tací, kteří jí chtěli házet klacky pod nohy. Bylo to o to smutnější, že taková snaha vycházela ze strany vedení města. Prý byli psi nebezpeční, takže je měla mít někde připoutané. Žena na to reagovala prohlášením, že radní nejsou nic jiného, než banda ňoumů, kteří nenávidí psy. Vždy dávala hlasitě najevo, že se jí nelíbí jakékoli omezování práv psů na péči a svobodu. Klidně si zanadávala před všemi na poště, anebo naschvál narazila svým vozíkem do auta toho největšího kritika.
Stěžovala si také královské rodině. Alžbětě dokonce poslala, jako svatební dar, vodítko. Věděla totiž, že panovnice má slabost pro plemeno Welsh Corgi.
Její odkaz žije dál
I když se toho o dětství Kate moc neví, její život psí záchranářky je zdokumentován dobře. Žila jen ze skromného důchodu, pomoc žádnou nepřijala, jen pro psy. Před smrtí ještě zřídila svěřenecký fond, který jim měl pomoci až už tady pro ně nebude. Byla to vlastně taková předchůdkyně dnešních spolků, které se starají o opuštěná zvířata.
A zajímavost na konec: Vzpomínáte na úvodní informaci, že se starala i o několik koček? Kurátorka facebookové stránky Remembering Camberly Kate to uvedla na pravou míru. Ve skutečnosti jich měla tolik, co psů.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Camberley Kate
Howstuffworks.com: England's Eccentric Camberley Kate Never Turned Away A Stray