Rodiče by dle Čechů měli mít nejlépe dva potomky – vyplynulo to ze závěrů průzkumu veřejného mínění agentury STEM/MARK prováděného pro internetový obchod Špuntík.cz. Pro dvě děti v rodině se vyjádřilo téměř 73 % respondentů. Jedno dítě je dostačující pro pouhých 6,9 % a tři děti považuje za ideální 13,9 % dotázaných. Ve městech je patrná větší zdrženlivost. V Praze preferuje jediného potomka 14,5 % lidí. To, že se ve věkové skupině mezi 26. a 35. rokem života setkáváme v 7,7 % s názorem, dle kterého je ideální nemít děti vůbec, lze považovat za alarmující trend do budoucna.
Od roku 1990 každoročně vzrůstá věková hranice, při jejímž dosažení Češi zakládají rodinu. V průměru se dnes pohybuje okolo 28. roku u žen i mužů, za ideální však ženy považují 25. a muži 30. rok života. Mezi 18. a 25. rokem má tendenci odkládat početí na neurčito více než polovina (55 %) lidí, po překročení této věkové hranice již tak výrazně odkládá těhotenství jen jeden z pěti dotázaných. Že však i nadále převládá poměrně rozvážný přístup k rodičovství, dokládá, že i v pozdějším věku lidé plánují rodičovství spíše v tříletém horizontu (ve věkové skupině od 26 do 34 let až v polovině případů) než v blízké době. 70 % Čechů si však zároveň je vědomo rizikovosti pozdního těhotenství pro matku i samotný plod.
Podle více než 72 % respondentů je nejvhodnější věkový rozdíl mezi sourozenci dva až tři roky. Alespoň jedno dítě chtějí během života počít 4 z 5 účastníků průzkumu. Poté ale touha po dalším početí výrazně klesá až na 36,5 %. Přes 43 % možnost dalšího dítěte ani nezvažuje a 15,5 % je na vážkách. Obecně platí, že další dítě chtějí spíše muži, kteří pro vícečlennou rodinu hlasují ve 40 % případů. U žen se přání dalšího potomka objevuje méně často, konkrétně v necelých 34 % případů.
Po 35. narozeninách se již téměř 3/4 cítí být na dítě příliš staří, zatímco do 25 let se zase polovina z nás cítí příliš mladá. K plození dětí je tedy nejvíce otevřena generace ve věku od 26 do 34 let. „Hlavní důvody, proč se dnes páry zdráhají založit rodinu, musíme hledat ve společenském prostředí. Každý řeší existenční otázky typu vlastního finančního zajištění i možnosti přijatelného bydlení. Je jasné, že pečovat o dítě je závazek, kvůli kterému cítíme větší zodpovědnost a zároveň nás nutí se těmito otázkami zabývat více intenzivně,“ tvrdí Darina Noviková, výkonná ředitelka ŠPUNTÍK.CZ, s.r.o. Časté jsou i motivy psychologického či sociopolitického charakteru, mezi kterými vyčnívají nedůvěra ve vlastní schopnost zajištění odpovídající životní úrovně pro dítě (z toho má obavu 55 % dotázaných) a také nabytý dojem, že svět je nehostinné místo pro život příštích generací, který se nějakým způsobem projevuje ve 42 % případů.