Uklízení většina lidí bytostně nesnáší. I v tomto případě ale platí, že na všem zlém je něco dobrého.
Uklízení zbožňují snad jen lidé trpící obsedantně kompulzivní poruchou osobnosti – což je kapitola sama pro sebe.
„Normální lidé“ se ho obvykle snaží odkládat, jak jen to jde. Mezí hlavní důvody patří fakt, že se jedná o sisyfovskou práci – několik hodin se dřete, jen abyste za pár dní (pokud máte malé děti, tak mnohem dřív) zjistili, že to u vás opět vypadá jako po výbuchu.
Bez ohledu na to, jak moc je nepříjemná, nás však tato činnost může naučit spoustě cenných lekcí. Tady je pět z nich.
1) Něčeho se vzdát – nejen nepotřebného harampádí, ale například i vztahů (přátelských, partnerských, pracovních...), které mají negativní vliv na náš život.
2) Nevzdávat se toho, co nás naplňuje pocity radosti a štěstí – pokud máte své oblíbené kalhoty, v nichž si připadáte báječně, nechte si je bez ohledu na to, zda už jsou trochu obnošené nebo dávno vyšly z módy. Totéž platí i pro vztahy.
3) Drobnosti mohou být důležitější než velké věci – na různých cetkách nám často záleží mnohem víc než třeba na lednici nebo pračce. Třeba proto, že představují jedinou památku na někoho blízkého.
4) Nepořádek se dokáže skrývat i na těch nejneuvěřitelnějších místech – včetně lidských srdcí. Takový nepořádek může být příčinou různých životních problémů.
5) Neházet flintu do žita – uklízení mohlo být náročné a otravné, ale přesto jsme ho zvládli. Stejně tak můžeme překonat všechny překážky, které nám brání v dosažení našich cílů. Chce to jen zatnout zuby. A vytrvat!
Zdroj: Lifehack