Deprese mileniálů: „Plyne z nelítostného pracovního trhu i sledování youtuberů,“ říká psycholožka

Poslední dobou se kolem mě množí lidé kolem 25 let, kteří se potýkají s dlouhodobými poklesy nálad či depresemi. A hned bych se pozastavila u těchto dvou pojmů – kdy jde „jen“ o špatnou náladu a kde začíná hranice deprese?

Nemusí jít jen o špatnou náladu, může jít o smutek. O smutek z toho, že člověku něco chybí, že je něco jinak, než by si představoval.

Je normální, aby těmto stavům propadali lidé, kteří sotva překročili dvacítku?

Co je to norma? Norma ideální? Statistická? Individuální?

Samozřejmě, že se nejedná o ideální normu. Důležité je, aby si uměli najít a pojmenovat příčinu svého psychického rozpoložení.

Mileniálové komunikují zejména přes sociální sítě. Jaký mají vliv na jejich psychiku?

Kvůli sociálním sítím si mnozí myslí, že lidé v okolí mají zajímavější život. Zároveň se prezentují jako zajímavější, krásnější…. Sociální sítě odvádějí pozornost od každodennosti, od přítomného okamžiku a pomáhají žít ve virtuálním světě. Některým lidem sociální sítě pomáhají překlenout pocit osamělosti.

Komunikace přes sítě obtížněji přenáší emoci, lidskost spojenou se sdělením a čtenář snadněji promítá své prožívání do toho, co zrovna čte. Sociální sítě často považují i za zdroj informací.

Nemůže nadužívání internetu přispívat k prohlubování strachu ze společnosti?

Přispívá k odcizení a brzdí vytváření opravdových vztahů, takže ano.

Řítíme se vstříc vyhoření a depresím

Naťukla jste to, jak sociální sítě mohou na mileniály působit. Může právě srovnávání jejich životů s „nablýskanými” fotkami jiných lidí za sníženou chuť k životu?

Tak mohou sociální sítě působit na lidi, kteří nemají zdravě rozvinuté sebevědomí z dětství a z dospívání. Je třeba, aby mladý člověk rozvíjel přirozené konkrétní vztahy a nekomunikoval pouze na síti. Uvědomme si, že lidé si na sítích „závidí“ jeden konkrétní život.

Na youtubery a blogery muselo v tomto rozhovoru dojít. Bedlivě některé z nich sleduji a většinou na své účty přidávají příspěvky, na nichž vypadají šťastně, obklopeni spoustou přátel a užívající drahé produkty. Mohou mít zásadní dopad na psychickou pohodu mileniála?

Každopádně mají vliv na stanovování jejich cílů. V tuto chvíli mne napadá „odvěké“ téma k polemice. Jsou média taková, jaká je průměrná společnost, nebo média formující společnost. Samozřejmě, že to jsou spojené nádoby.

Podle mých informací z různých studií můžeme říci, že obsah médií ovlivňuje společnost. Obchodníci zneužívají psychologických znalostí ke zvýšení zisku, prodávají životní styl, ke kterému patří právě ten jejich produkt. O tom jsou právě youtubeři a blogeři.

Změnil se i pracovní trh a požadavky. Mileniálové oproti svým rodičům, kteří vyrostli v socialismu, mají větší svobodu ve výběru povolání. Mohou zkusit prakticky všechno, na co si troufnou. Nemůže ale právě tato volnost způsobovat v jejich myslích chaos, nerozhodnost?

Možná nerozumím zcela otázce. Mají a nemají větší svobodu. Mám kolem sebe dospívající, kteří by chtěli na školu, kam nemohou pro školné, protože rodiče na to nemají. Ani já nepovažuji za optimální na plný úvazek pracovat a na plný úvazek studovat.

Nebo máte na mysli neregulovaný počet studijních oborů, které mají obtížné uplatnění, a absenci řemesel? Takže jako zničující to vidím spíše pro společnost. Nebo máte na mysli rozpor mezi vytvořenou iluzí, že mohou cokoli, a pak zjistí, že uplatnění ve společnosti tak snadné není, stejně jako získat vysněnou práci?

Spíše to, že ve snaze najít perfektní práci pendlují z místa na místo, jenže k absolutní spokojenosti jim vždycky něco chybí…

Aha. Já si nejsem jistá, jestli toto pojetí není jedna z iluzí. Víte, jaká je past v doporučení: „Vše, co si přeješ, můžeš mít.“ Jak to dopadne, když tomu uvěří 100 závodníků? První místo je jen jedno…

A tak nějak se to má s úspěchem. Každý si sice zasloužíme být na výsluní, ale v rámci spolupráce a rovnosti je to snadnější než ve společnosti závodu. Za tyto myšlenky se však člověk dostane na černou listinu mocných. A tak se tu dál bude volně soutěžit… a budeme mít vyhořelé muže a depresivní mladé a single ženy.

S tím současně roste konkurence. Tím, že si firmy mohou vybírat, zřejmě s většími obtížemi nachází uplatnění od přírody méně průbojní jedinci…

Ano. To máte pravdu. Kapitalismus v Čechách neodpouští slabost a neschopnost dělat obchod. Solidaritu uplatňujeme v nadacích pro vybrané postižené, obyčejný slušný důchodce je v bídě a mimo zorný úhel medií a společnosti. Zrovna tak mladá generace, která nenachází zapojení do společnosti, jak by si představovala. Dosažení youtouberských snů se zdá být obtížné a může přicházet beznaděj.

Proč mileniálům nevydrží vztahy

Vztahy – doba se zrychluje a nejlepším kompromisem se zdá být nezávazné randění nebo single život. Opravdu ztratili mileniálové víru ve spřízněnou duši? Nebo je to jen jeden z dalších vedlejších účinků technologií, které podporují netrpělivost?

Výsledkem je statisticky zvýšená neschopnost tvořit životní vztahy. Obzvláště v Praze se setkávám s mileniály, kteří jsou rozbolavělí z rozchodů, z nevěr, z podvodů.

Často mají pocit, že nebyli partnerem milováni tak, jak milovali oni jeho, nebo tak, jak by si přáli. Vidí kolem sebe páry, které se rozpadají po narození dítěte. Nebo mluví o tom, jak jim založení rodiny zkomplikovalo život. Ano, setkala jsem se několikrát u mladých s přáním zůstat bezdětní, protože nevěří, že by se jim povedla funkční rodina.

K povrchnosti vztahů patrně přispívá i snadná komunikace na sociálních sítí. Mají pocit, že nový, virtuální vztah je lákavý – na internetu je spousta lidí, tak mezi nimi bude i nový použitelný člověk pro ně…

Nechce se mi věřit, že by tolik mladých lidí dobrovolně volilo single život namísto vztahu s člověkem, který mu nabídne fyzickou a psychickou blízkost…

To asi máte pravdu. Takového ideálního partnera by chtěl každý. Je však otázka, zda něco takového nabízí. Obávám se, že často nenabízí, že vítězí sobecké vnímání světa a neschopnost zvládat své frustrace, což je příčina krize mezilidských vztahů. Když řeším partnerské problémy, vidím, že neumí správně s pochopením komunikovat. Snadno se nechají vtáhnout do komunikační mlhy, kterou tvoří emoce a jejich domněnky.

Generace našich rodičů měla a má o životě jiné představy než generace Y. Nemůže tlak vyvíjený ze strany rodičů dlouhodobě ovlivňovat psychickou pohodu jejich dětí?

Tak to si nemyslím. Generační rozdíly byly vždy. Vyrovnat se s nepochopením rodičů a přesto zůstat v přiměřeně harmonickém vztahu s nimi by měla být dovednost zdravě dospělých samostatných bytostí.

Neztrácí se generace Y trochu v té vší svobodě, kterou disponuje? Nepotřebuje k přežití tolik peněz, může takřka neomezeně cestovat… A pravý smysl života jí prokluzuje mezi prsty.

S penězi u mladých – to je diskutabilní. Mnozí potřebují podporu rodičů ještě po dvacítce, protože jejich příjem nestačí na nájem. Cestovat mohou tak po okrese z diskotéky na diskotéku… Samozřejmě, také máme mladé, kteří se díky píli, podmínkám, štěstí či nadání lépe uplatní a získají dobrou práci za hezké peníze.

Smysl života. Ve škole se neučí a všechny ideologie byly „společensky“ svrženy. Hledat poznání o podstatě života – k tomu je třeba vůle, vytrvalost a bez touhy srdce to moc nejde. Doporučuji studovat poznání jiných lidí, kteří se tomuto tématu věnovali, a přijmout moudré myšlenky za své.  Z mé zkušenosti láska je to, co dává sílu žít. Nemám na mysli erotickou, partnerskou lásku, ale lásku jako princip, protože při ní aktivně pracuje srdce.

Co může mileniál udělat pro to, aby ten svůj smysl života našel?

Sebekázeň a sebevýchova. Moudrá poznání. Rozhodnutí. Čin. To jsou nástroje k tvoření sebe sama.

Připomenu jednoduchou rovnici, která dává děsivý smysl: štěstí se rovná realita minus očekávání. Kdo má přehnaná očekávání, nemůže být šťastný, ať je realita sebelepší. A naopak s minimálními nároky, jak by měl život vypadat, si člověk dokáže užívat realitu skutečně naplno, a to ať je téměř jakákoli.

Zní to až podezřele jednoduše, ale ne všechno musí být komplikované. 

***

Mgr. Radana Rovena Štěpánková

Psycholožka a psychoterapeutka. Se svými klienty se potkává ve své poradně Rovena v Praze a v Nymburce, kde nachází cestu jak k harmonickým vztahům, tak k rozvoji vnitřní celistvosti technikou KERP. Také je autorkou projektu Milostné hledání, nacházení a ztrácení. Péči o duši a vztahy se věnuje od roku 1993. Více o ní naleznete tady.

Autorka rozhovoru: Andrea Vránová