Diagnóza: Roztroušená skleróza. Eva (23) si i přesto užívá života jako ostatní

První dny v nové práci jsou vždy vysilující, a tak tomu bylo i u Evy. Stres z neznámého prostředí udělal své. „Jednoho rána jsem se vzbudila a cítila jsem se prostě divně,“ říká dnes už v klidu a s úsměvem na tváři Eva. „Vůbec jsem to nebyla já. Svět se se mnou točil už od rána a já si při chůzi připadala jako opilá,“ pokračuje ve vyprávění o prvních příznacích. Protože se její stav nezlepšoval, rozhodla se zajít k lékaři. Na neurologii Evě oznámili, že má záchvatové závratě. Dostala prášky a šla domů.

„Doma jsem si pak o této diagnóze četla, ale moc se mi nezdála. Po dvou dnech ale motání hlavy téměř přešlo. Byla jsem nadšená a těšila se, že se moje tělo vrací do normálu. Při čištění zubů jsem si však všimla, že pastu plivu zvláštním způsobem, a na úkor toho si začala svůj obličej prohlížet v zrcadle. A polilo mě horko. Nehýbala jsem totiž levou polovinou obličeje.“

Vyděšená opět zamířila na neurologii, kde si ji nakonec nechali. Vyčerpaná a vystrašená tím, co bude dál, jestli vůbec levá půlka obličeje zase bude fungovat a jaká bude diagnóza, tiše plakala do polštáře.

Po několikadenním pozorování a magnetické rezonanci se Evě opět přilepšilo, i obličej se vracel do normálu. Čemu se ale nevyhnula, byla tzv. lumbální punkce. Proces, při kterém vám do beder doktor bodne obří jehlu a odebere vám mozkomíšní mok. Po nepříjemném zákroku, kdy se o Evu opět pokoušely mdloby, ji sestřička na vozíku odvezla na nemocniční pokoj, kde čekala na verdikt. Ten zněl: Roztroušená skleróza.

Mohlo by Vás zajímat:

Světový den osteoporózy: Jak s ní bojovat a jaké jsou nejnověší postupy její léčby?

Roztroušená skleróza neboli multiple sclerosis je autoimunitní onemocnění. „Což znamená, že se moje buňky samy napadají, protože se začnou považovat za cizí. To se děje právě při atakách, tedy stavech, kdy se člověku dějí divné věci (u mě závratě, motání hlavy, občasné dvojité vidění), a pokud člověk ataku přejde, mohou některé příznaky přetrvat už navždy a nebo se vytvoří další a další ložiska na mozku,“ vysvětluje klidně Eva.

Eva měla štěstí, že jí na nemoc přišli v relativně brzkém věku. Má „jen“ tři malinká ložiska na mozku a čistou míchu, což znamená, že léky podávané formou injekcí by měly stačit, aby se buňky přestaly navzájem „požírat“.

RS zatím vyléčit nelze, avšak nové a velmi dobré léky mohou její projevy na dlouhou dobu potlačit a v některých případech i zastavit. „Léky již budou navždy mými přáteli. Po kortikoidech jsem občas unavená a bolí mě svaly, ale to je prý běžná praxe.“

„Ereska“ lidi v každodenním životě nijak výrazně nelimituje. „Musím si teď jen dávat větší pozor na to, abych nepřišla do styku s nemocnými lidmi, protože jakékoliv oslabení mé imunity zvyšuje šanci na získání ataky,“ popisuje sympatická dívka svůj nový život s injekcemi a omezeními.

Ty postupem času ale naprosto přestala vnímat a žije jako každá jiná mladá slečna. Se svou nemocí se vyrovnala, což je dle jejích slov nejdůležitější. Přijmout verdikt a sžít se s ním. Uvědomit si, že se na světě dějí horší věci, a brát vše s optimismem a nadhledem. Jediné, co jí její nemoc připomíná, jsou modřiny a fleky po injekcích, které „zdobí“ její břicho, stehna a někdy i ruce.

Galerie Viděla rozmazaně a omdlévala, diagnóza lékařů byla krutá: Roztroušená skleróza

+ 6 fotek + 7 fotek