Dita (39): Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Co poradí psycholog?

Byla jsem přitažlivá a on jiný

S manželem jsme spolu třináct let. Poznali jsme se, když mi bylo 26. V té době jsem dokončovala studium na vysoké škole. Vždycky jsem se cítila přitažlivá a neměla o muže nouzi. Později mě však na jedné párty oslovil Zdeněk. Byl jiný než všichni předchozí muži, které jsem měla možnost poznat. Okamžitě jsme si padli do oka.

Dvě děti versus manžel

Cítila jsem, že mám vedle sebe spřízněnou duši. O tři roky později jsme se vzali a otěhotněla jsem. O pár měsíců později se nám narodil syn Matěj. Byli jsme šťastní a i se synem podnikali různé akce a výlety. O další rok později se nám narodila dcera Eliška. Narozením dcery se však situace změnila. Eliška byla plačící miminko a neustále vyžadovala mou pozornost. Na manžela mi tak mnoho času nezbývalo, přiznávám.

Ne/prostor pro lásku

Měla jsem nejlepší kamarádku Pavlu, se kterou jsme se znaly od dětství. Často k nám chodila na návštěvy a pomáhala mi i s dětmi. Byla mi velkou oporou. Manžel hodně pracoval a na nějaké mecheche nebyl čas. A možná by i byl, ale buď jsem byla unavená já, nebo on. Oba máme rádi sex a rozuměli jsme si v něm, ale už jsme se nemilovali tak často jako dřív. A Zdeněk mi to nikdy nevyčítal.

Vrátila jsem se dřív domů

Jednou jsem byla s dětmi na výletě, ale protože nám počasí moc nepřálo, vrátili jsme se domů dřív. A bylo to! Nachytala jsem svou nejlepší kamarádku v náručí mého muže. Nemohla jsem uvěřit. Ona a můj muž? Opravdu? Chtěla jsem to v tu chvíli ustát, a tak jsem jí jen chladně řekla, ať vypadne. Žádné slzy, žádný křik. Jen obrovská bolest. Manžel se mi snažil něco vysvětlovat. Ale já nechtěla nic slyšet. Bylo to tak, jak jsem to viděla. A víc mě nezajímalo.

Důvěra je pryč!

Moje, teď už bývalá, kamarádka se stáhla. Jednou jsem zaznamenala, že mému muži telefonuje. Zdeněk se nyní snaží. Říká, že chce všechno napravit. Ale pro mě je to velká zrada a nevím, jestli budu schopna mu ji odpustit. V hlavě mi probleskují myšlenky: ,,Co když se stýkají dál?“ Navíc nevím, jestli je pro mě větší zrada to, že mi byl nevěrný, nebo to, že to byla má nejlepší kamarádka. A nedokážu posoudit, zda si získá mou důvěru zpět, abychom mohli dále fungovat.

NÁZOR ODBORNÍKA: Co říká na Ditin příběh, psycholog Petr Hroch?

,,Ach jo. Takhle to fakt nepůjde. Zdeněk si nezíská zpět Ditinu důvěru, ani kdyby se přetrhl. To má být Ditiným cílem. Pokud tedy chce žít s manželem dál, pokud si přeje asanaci manželského vztahu. Pokud ne, i rozvod je cesta. Zdeněk nikdy nemůže Ditě dokázat, že něco nedělá. Pokud bude Dita trvat na 'důkazech věrnosti', jde to k šípku.

Dita bezpochyby prožila silný otřes. Nedůvěra k manželovi je pochopitelná. Bolí to. Ta bolest je ale informace o živém vztahu. A pokud to bolí oba,  a zdá se, že ano, protože Zdeněk se 'snaží', je to vlastně dobře. Skrz bolest si oba mohou uvědomit, co pro sebe znamenají. Jen by neměli hrát hru na 'viníka a oběť'. Nevěra nikdy není na počátku manželského problému, je většinou na jeho konci. Ostatně jejich příběh je docela 'klasika': Jak zapnuli odpovědnou rodičovskou roli, vypnuli roli manželskou.

Proto by pro oba bylo lepší, kdyby se přestali zaměřovat na nevěru samotnou a její zahlazení. Holt stalo se…

Mají si uvědomit, že jsou v tom průšvihu oba. Oba společně, ne proti sobě. Zdeněk nemá být ponížený kajícník, ale má být opět oporou své manželky. A Dita má svého muže 'zmocnit' k tomu, aby byl ten její mocný muž. Aby tu byl pro ni a s ní. Vždyť si přeci slíbili, že budou spolu v dobrém i zlém. No, teď je to zlé. Dodržte slib. Pokud tedy chcete být spolu. Nemusíte. Ujasněte si, co chcete. A udělejte to.''