Devět měsíců je celkem dlouhá doba na to, abychom si z tohoto období nebyli schopni nic pamatovat. Je prokázáno, že narozené děti si pamatují na život v děloze a na zvuky a vjemy, které tam slyšely. Děloha totiž klidné a tiché místo rozhodně není. Dítě v břiše poslouchá tok krve, maminčino dýchání a tlukot jejího srdce.
Tlukot a šum
Okolo 24. týdne se dítěti v děloze tvoří ucho a sluch. Ucho jako takové ještě není zcela dokonalé, ale jisté je, že už slyší. Lidské tělo je jedna velká továrna na zvuky a šumy. Srdce a šumění krve nejsou to jediné, co slyší. Může slyšet i trávení žaludku, posun potravy ve střevech apod. Když se miminko narodí, dobře ho uklidňuje a uspává takzvaný bílý šum, který mu připomíná zvuky z dělohy.
Houpání
I houpání děti uspává, protože jim připomíná jejich život v bříšku maminky. Když se maminka rozejde, miminko v jejím bříšku se rozhoupe. To je důvod, proč děti milují houpání v kočárku a ještě víc v náručí.
Hlas
Když budete miminku v bříšku během těhotenství zpívat, uslyší vás. Až se narodí a vy mu stejnou písničku zazpíváte, uklidní se, protože mu to bude připomínat čas strávený v bříšku. Když se dítě narodí, špatně vidí. Svou maminku pozná po hlase, protože její hlas slýchalo celých 9 měsíců v bříšku.
Pocity, radost i obavy
To, v jakém rozpoložení se maminka nachází, se chtě nechtě přenáší i na její miminko. Je-li tedy budoucí maminka ve stresu, je ve stresu i její děťátko. Děti si tedy na svět pravděpodobně přinášejí i jakési emocionální vzpomínky a ty se mohou jednoho dne „probudit“.