Odpuštěním se mnohdy uleví nejen vaší opozici, ale i vám samotné. Rozhodně to není lehký krok, ale uchovávání starých křivd vám jen bude tížit život. Jak se tedy naučit odpouštět?
Nejtěžší je odpustit lidem nám nejbližším. Známe je dlouho a křivdu si tak spojíme s různými dalšími událostmi, jakými nás kdy zklamali. Tím se naše obvinění znásobí a odpouštění je zas o něco těžší. A zbavení se veškeré zášti je vůbec to nejtěžší. Když se tedy rozhodnete někomu odpustit, musíte to myslet upřímně.
V každodenním životě se vás může dotknout i nepříjemná paní v tramvaji svojí poznámkou o nevhodném ošacení, prodavačka s tím, že nemáte zvážené ovoce, nebo zákaznice, protože nemáte její velikost na skladě. Zkrátka kdokoliv vás může během dne rozhodit. Když jim ale „odpustíte“, hned se vám bude na světě žít lépe. Zvláště pokud se jedná o osoby, ke kterým nemáte absolutně žádnou citovou vazbu. Nezaobírejte se v mysli zbytečně lidmi, které nejspíš už v životě neuvidíte. Odpusťte jim jejich nerudnost, nejspíš to bude problém v jejich hlavě, který způsobil to, že se na vás utrhli.
Odpouštění je otázkou zvyku a cviku. Čím častěji budete odpouštět, tím snáz vám to půjde. Odpouštějte sama sobě a pak lehce odpustíte i ostatním lidem. Samozřejmě jsou různé situace. Některé si čas do odpuštění vysloveně vyžadují, ale je právě na vás a na vašem zdravém rozumu, abyste zvážila, jestli je vhodné danému hříšníkovi odpustit a za jak dlouho. A jestli v tom náhodou nemáte trochu prsty i vy.
Duševní pohoda se nepochybně s uměním odpustit pojí. Když v sobě budete držet negativní energii tím, že na někoho budete naštvaní, počítejte s tím, že nějaký ventilek si všechna ta nahromaděná zloba ve vás najde. A pak byste toho možná i litovala, že bouchnete právě v okamžiku, kdy je to nejmíň vhodné.
Neduste v sobě křivdy minulosti. Nikdo není neomylný a lidé dělají chyby. Důležité je umět se omluvit, pochopit a hlavně odpustit.