„Partner si nepotrpí na úklid, mě nepořádek rozčiluje.“ Může takový vztah fungovat?

Jak zásadní může být pro vztah diametrálně odlišný postoj k úklidu? Může rozbít celý vztah?

Diametrálně odlišný postoj partnerů může, ale nemusí být ve vztahu na překážku. Záleží vždy na tom, nakolik jsou partneři schopni akceptovat tyto odlišnosti u partnera či respektovat postoj druhého. A také nakolik jsou ochotni přehodnotit vlastní postoj a nechat se druhým třeba i inspirovat k vlastní změně. Někdy to možné je, někdy to je příliš těžké.

Záůeží také na postavení pořádku v hodnotovém žebříčku – pro někoho je to zcela podružné a nedůležité, pro někoho zásadní podmínka pro dobrý život. Tyto hodnoty si zpravidla přinášíme již z původních rodin a mohou být poměrně hluboce zakořeněné.

Mohlo by Vás zajímat:

Nevěra je nemoc, tvrdí psychoterapeutka! Sledujte 7 změn chování

Kde je chyba? Jde o samotné odlišné postoje, nebo jen o špatnou komunikaci mezi partnery?

Pokud je téma úklidu trvalým zdrojem neshod či konfliktů mezi partnery, pak jde nejčastěji o to, že mu každý z partnerů přisuzuje jinou důležitost. K tomu se přidává nevhodně zvolená komunikace.

U toho z partnerů, kterému více záleží na pořádku, vzniká dojem, že druhý jeho potřeby nerespektuje, není dostatečně nápomocný nebo jej zcela ignoruje. Přidává se pocit, že druhému na něm nezáleží, nebo dokonce, že to dělá naschvál.

Často však své postoje nedokáže sdělit tak, aby druhý porozuměl jeho potřebám či pocitům. Ale používá nevhodnou formu nátlaku nebo výčitek: „S ničím mi nepomůžeš!” „Zase jsi nechala drobky na lince!” „Mohl bys někdy vynést aspoň koš?!” „Jsi bordelář!” a podobně. Druhý se cítí pod tlakem. A místo vstřícnosti se buď brání nebo uzavírá. Roztáčí se tak kolo vzájemného neporozumění a napětí.

Mohlo by Vás zajímat:

Má se vaše dítě rádo? Proč by tomu tak mělo být, vysvětluje psychoterapeutka Samsonová

Nedohodnete se? Možná vám to skřípe i jinde

Jak vleklé konflikty řešit?

Je třeba podívat se hlouběji pod povrch. Pokud je partnerský vztah kvalitní a v jiných oblastech dobře funguje, je takřka nepředstavitelné, že by rozpor v jedné dílčí oblasti způsobil tak velké škody. Pokud je pro jednoho toto téma (nebo koneckonců jakékoli jiné téma) tak zásadní a prioritní pro kvalitní život a nedokáže z požadavků slevit, přičemž druhý z partnerů nedokáže jeho potřebu akceptovat, pak je na místě pátrat po tom, jak vlastně funguje jejich vztahové propojení.

Jak na to?

Partneři se mohou pokusit ujasnit si vztahové priority: Záleží mi na tom, aby se můj partner cítil šťastný? Chce se mi hledat způsob, jak tento problém řešit ke spokojenosti obou? Jsem ochoten respektovat tak výrazné odlišnosti v našich postojích k pořádku? Co mi pomáhá porozumět tomu, jak to vnímá partner? Je pro mě jeho postoj přijatelný?

Navíc je otázkou, jak toto téma partneři řešili dříve (na začátku vztahu, v období zamilovanosti…) Napětí v tématu udržování pořádku může přijít s jinou změnou – sestěhování, nový dům, založení rodiny a podobně. Skrz neshody kolem úklidu se někdy mohou otevřít nespokojenosti a nenaplněné potřeby, které se ukrývají hlouběji: Cítím od druhého respekt k mým potřebám a pocitům? Mám chuť sdílet s druhým své emoce? Cítím blízkost a pocit bezpečí, když mluvíme o citlivých tématech?

Mohlo by Vás zajímat:

Pravidlo prvního milování: Pokud nejste schopni si o něm nejdřív povídat, odložte ho. Co dalšího radí psychoterapeutka?

Je správné, že se jeden z partnerů podřídí požadavkům druhého partnera?

Správné je ve vztahu jak respektovat a sdělovat svoje vlastní potřeby, tak naslouchat a pokoušet se porozumět druhému a přijmout jeho potřeby. To je někdy velmi těžké a ve vyhrocených fázích je vhodné vyhledat pomoc odborníka. Ten může partnery nasměrovat k lepším formám komunikace a zvýšit jejich schopnost vzájemného respektu. Dlouhodobý bezohledný nátlak na druhého, ale i velké ústupky na úkor sebe mají pouze dočasný efekt. A dříve nebo později stejně vedou ke konfliktu nebo pocitu vyhoření.

Kdy je nejlepším řešením rozchod

Může tento problém vyřešit oddělená domácnost?

Jak jsem zmínila výše – pokud je vztah funkční, je obvykle snadné nebo přinejmenším schůdné najít řešení, které bude vyhovovat oběma stranám. Konkrétní řešení bude vždy záležet na oněch dvou konkrétních lidech a okolnostech jejich života. Může to být přijetí paní na úklid, konkrétní rozpis prací, rozdělení zón v domácnosti (např. ty akceptuješ můj nepořádek v pracovně, já akceptuji pravidla na úklid kuchyně), časový plán (např. vždy společně uklidíme před spaním, před odjezdem), pořízení chytrých pomocníků (robotický vysavač, sušička prádla) a tak dále.

Mohlo by Vás zajímat:

Jak zvládnout společný home office a nerozvést se? Chce to jasno, aby nebylo dusno, radí psychoterapeutka

Hlavním kritériem je společná dohoda obou partnerů a opakované a trvalé „přehodnocování”, zda dohoda funguje. A pokud nefunguje, tak zkoumání a hledání řešení, jak ji udělat funkční.

Jak dlouho může trvat, než se oba partneři prokousají „skřípajícím obdobím“ a své potřeby sladí?

Nejde ani tak o to „překlenout” skřípající období, ale naučit se vzájemně si naslouchat, domlouvat se na věcech a potažmo mít dobrý pocit z toho, že druhý dohodu dodržuje, což zpětně dodává chuť být vstřícnější a otevřenější. Proces vzájemného přizpůsobování probíhá v ideálním případě nikoli po určité období (než „to bude vyřešené”), ale po celou dobu vztahu. A nejen v oblasti pořádku.

V jakékoli fázi tohoto procesu může být velmi užitečné provázení a podpora odborníka na mezilidské vztahy.

Mohlo by Vás zajímat:

Odkládáte děti k počítači nebo mobilu? Psychoterapeutka popisuje rizika

Mohou rozdílné postoje k úklidu do vztahu zasahovat natolik, že bude nelepší se rozejít?

Jak vyplývá z výše uvedeného – pokud je vztah založen na důvěře a vzájemném respektu, pak se obvykle přijatelné řešení najde. Pokud je však konflikt ohledně úklidu součástí hlubších nesouladů ve vztahu, které partneři neřeší nebo se kvůli špatné komunikaci nadále vyhrocují, může se stát, že k rozchodu dojde. V případě, že je nesoulad partnerů zjevný a zásadní, pak může být rozchod nejlepším řešením.

***

Mgr. Martina Jirovská

Vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Při studiu i v rámci další specializace se věnovala tématům krize, traumatu a vztahové problematice. Vzdělání v manželském a rodinném poradenství a terapii mezilidských vztahů nadále rozvíjí prostřednictvím kurzů a výcviků. Je členkou Asociace manželských a rodinných poradců (od roku 2011) a od loňského roku i Prezidia Asociace manželských a rodinných poradců.

Autorka článku: Andrea Vránová