Když je dítě s tatínkem nebo ve školce, je bezproblémové a hodné. Nemá záchvat, že dostalo jiný hrníček na pití, v obchodě se dokonce hezky posadí do vozíku, aniž by o tom věděli ostatní, nefňuká a neodmlouvá. Tohle všechno se mění, když je nablízku máma. Proč to tak vlastně je?
Jsem neschopná máma?
Tuto otázku si pokládá mnoho maminek a odpověď na ni zní: Rozhodně ne! Podle psychologů je to naprosto přirozené. S maminkou se dítě cítí v bezpečí, důvěřuje jí a je si jisté, že své emoce, které sděluje často křikem, svými postoji či svým neklidem, může projevit jen před ní. S rostoucím věkem navíc dítě přijímá své společenské role ve školce, ve škole, když je s tátou nebo s prarodiči. A ty ho unavují a vyčerpávají, protože se musí ovládat. A potom se vrací k mámě… k osobě, která ho miluje a jíž může vyjádřit nesouhlas a projevit své já.
Není to vaše vina
Většina maminek se chce o svého potomka postarat co nejlépe. Je třeba si uvědomit, že vycházejí jen z výchovy, které se dostalo jim samotným. A právě výchova je tématem, které vzbuzuje vášně. Teoreticky lze sice o ní načerpat řadu důležitých vědomostí, ale prakticky vždy záleží na aktuální situaci a samozřejmě dítěti. Žádná matka není neomylná, což je i důvod, proč není dobré poslouchat toho, kdo se ve vás snaží vyvolat pocity viny za špatnou výchovu.
Jak tedy reagovat?
V první řadě si důvěřujte! Děti většinou vyjadřují příznaky. Nepanikařte a odhalte jejich citové nesnáze. Ideální je, když dítě vždy obejmete. Ukázat mu, že jste tady pro něj a že jste se na něj těšila, je to nejlepší, co v danou chvíli můžete udělat. I když je ufňukané a protivné, mluvte s ním otevřeně a pomozte mu popsat emoce, které právě prožívá (zlobu, strach...). Dítě se tak naučí své pocity lépe vnímat. Někdy děti potřebují jen více času na sledování a rozhodnutí k vlastnímu postoji. Podle odborníků jsou tyto projevy zcela v pořádku. Hlavně před matkou. Z takového chování je totiž patrné, že vám dítě důvěřuje, nebojí se projevit a má vaši láskyplnou podporu.