Vytáčí vás, že váš hlas na nahrávkách zní úplně jinak, než jak zní vám samotným, když mluvíte či zpíváte? Vědci zjistili, v čem spočívá problém.
Příčina výše zmíněného zkreslení je v zásadě úplně jednoduchá – když posloucháme sami sebe, zvukové vlny musí projít nejen zvukovody, ale také kostmi lebky. V důsledku toho jsou tyto zvukové vjemy tlumenější a mají nižší výšku než ve skutečnosti.
To, že rozdíl mezi „mnou, jak se slyším sám“ a „mnou, jak mě slyší ostatní“, většinu lidí vyvádí z míry, potvrdila celá řada studií. První z nich se začaly provádět již počátkem 60. let minulého století.
Podle psychologů jde o podobný druh reakce, jaká se dostavuje při prohlížení vlastních fotografií, na kterých vypadáme úplně jinak než v zrcadle. Najednou jsme zkrátka konfrontování s nepříjemnou pravdou – totiž že představa vlastního já, kterou nosíme v hlavě, se často velmi výrazně liší od toho, co vidí a slyší okolní svět.
Pokud ale patříte k menšině, která zvuk vlastního hlasu na různých nahrávkách miluje, můžete to znamenat, že máte vyšší sebevědomí. A nebo to, že jste na něj prostě už zvyklí (což je naprosto běžné například u rozhlasových hlasatelů).
Zdali vás zajímá i to, proč prokrastinujeme, pokračujte ve čtení tady: