Prokrastinací trpí velká většina lidské populace a v žádném případě se nutně nemusí jednat o chronické lenochy. Co to tedy opravdu je a jak vzniká?
Odkládání nepříjemných úkolů na poslední chvíli v psychologii neznačí lenost a člověk, který takto jedná lenochem vůbec být nemusí. Jedná se o prokrastinaci. Lidově řečeno se jedná syndrom kutálejícího se exkrementu (v lidové hantýrce je místo exkrementu použito mnohem sprostší slovo).
Lenost vs. prokrastinace
Rozdíl mezi leností a prokrastinací je v tom, že líný člověk opravdu nedělá nic. Leží na gauči a kouká do mobilu nebo na televizi. Veškeré povinnosti jdou stranou.
Člověk, který trpí prokrastinací si je nepříjemného úkolu velice vědom. Jen ho odkládá, co to jde. Místo toho jde raději dělat úplně jinou práci, například uklízet. Prokrastinátor moc dobře ví, že něco dělá špatně a má černé svědomí, ale nemůže si pomoci.
Není dobré nechávat vše na poslední chvíli
Prokrastinátoři své chorobné chování omlouvají tím, že pod tlakem a ve stresu se jim lépe pracuje. To je ale jen výmluva. Práce ve stresu je velice neefektivní, vyskytuje se v ní hodně chyb a není tolik kvalitní.
Ještě se kouknu na jeden díl a jdu na to
Toto znají především studenti. Máte před velice důležitou zkouškou, na kterou se fakt musíte připravit. Místo toho koukáte na seriál a nadáváte si, že byste se vlastně měli učit a ne čučet na Game of Thrones. V těchto situacích hodně dochází k typickému: Poslední díl a jdu se učit. Nikdy to nedělejte. Učit se nepůjdete.
Jak s prokrastinací bojovat?
S tímto zlozvykem je těžké bojovat, protože bojujete především sami se sebou. Je dobré zapracovat na vlastní vůli a osvojit si různé návyky. Když například píšete nudnou seminární práci, stanovte si, že každý den napíšete dvě strany a toho se držte. Když to budete dodržovat delší dobu, stane se z toho návyk.