„Sologamie může ulehčit život lidem bez partnera, ale jen dočasně. K přežití druhé potřebujeme,“ říká psycholožka

Rozumíte trendu sologamie, nebo lidé s nadsázkou „zešíleli“?

Podle mých informací se jedná řádově o jednotlivce, což je zanedbatelné procento. Je možné, že díky podpoře médií se tento nový jev rozšíří. Když jsem toto téma dala k diskuzi na Facebooku, povětšinou na to lidé reagovali s humorem. Brali to jako nadsázku a rozvíjeli myšlenku recesisticky: „Sám sebe – raději ne. To by byl hned rozvod.“ Někteří napsali, že je to „fakt idiotie“, jiní vyjádřili opravdové pochopení.

Není tento jev nutné hodnotit jako dobrý či jako špatný, prostě je a druhému neubližuje.

Proč se lidé vrhají do svazků se sebou samými?

Příčiny mohou být různé. To, co se nejvíce kolem takového rituálu skloňuje je, že si člověk slíbí věrnost, že sdělí sám sobě, že se má rád a že si dokáže štěstí zajistit sám. Mnozí v tomto rituálu spatřují projevení sebelásky.

Sologamie? Může dodat jistotu single ženám

Nezadaní lidé bývají často pod palbou otázek typu „a už máš nějakého partnera?“. Nemůže jim v tomto ohledu sologamie pomoct?

Tím se dostáváme se k další myšlence spojené s tímto tématem: legalizaci singles. Protože mnozí z nich, ať dobrovolní či nedobrovolní, se cítí handicapovaní – v oblasti daní, plateb za bydlení, pokojů v hotelu, společenského vyloučení z komunity přátel, kteří se zadali. Setkávají se s hloupými poznámkami okolí typu „ty nemáš starosti“, „měl/a by sis někoho najít“.

Život singles/sologamistů vyžaduje skutečně dost psychických sil. Status „sologamista“ může ukončit nátlak okolí na to, aby si někoho našli.

K čemu ale pak okázalý ceremoniál? Je zapotřebí?

Toto bych nechala na uvážení každého. Rituály mají svou hodnotu, někdo je má rád a potřebuje, jiný si takový rituál udělá sám na vnitřní psychické rovině. Někdo dělá pohřby a hroby, jiný nikoliv.

Předpokládám, že více takových obřadů uspořádají ženy, a to ze dvou důvodů. Na ženu, která žije sama, je pohlíženo jako na divnější, než když žije sám muž. Žena se cítí zranitelnější a tímto rituálem může posílit pocit sebeochrany. Ženy mají i blíže k rituálům, které souvisí s osobním rozvojem.

Měli bychom vzít v potaz i možnost, že sologamním sňatkem chce někdo jen strhnout pozornost?

Motivem k singl svatbě může být v neposlední řadě touha upoutat, předvést se a odlišit se.

Ještě mě napadají dva motivy. Jeden souvisí s pokročilým věkem a celoživotní touhou po svatbě – sologamií se tento sen splní.

I to je možné. Jedna dívka na Facebooku se v tom smyslu vyjádřila: „Jako že bych si vzala sama sebe? Tak klíďo, nikdo mě nechce a alespoň bych mohla být hezká v bílých šatech a pěkně si to užila.“

A sologamie jako výraz pohrdání vůči „přeslazeným hrdličkám“, s nimiž single přichází do styku?

Někdo to tak pojmout může, diskuze na Facebooku by k tomu inspirovala. (usmívá se)

 Mgr. Radana Rovena Štěpánková je psycholožka a psychoterapeutka. Se svými klienty se potkává ve své poradně Rovena v Praze a v Nymburce, kde nachází cestu jak k harmonickým vztahům, tak k rozvoji vnitřní celistvosti technikou KERP. Péči o duši a vztahy se věnuje od roku 1993. 

Člověk potřebuje druhé k přežití

Věříte, že jsou sologamisti skutečně šťastní? Nebo se za tímto gestem schovává rezignace?

V současné době je velká nejistota vztahů. Zanikají vztahy, protože „city došly“, protože „málo vášně“, protože „málo sexu“, protože „málo úcty“. Po rozchodu, rozvodu se mnohým již nedaří vytvořit dlouhodobý vztah.

Singl svatba může být vyjádřením „už nehledám toho pravého“, „už přestávám vynakládat energii na honbu za ženichem, nevěstou“. Lidé mohou skrze rezignaci dojít k přijetí toho, že nejdůležitější a nejstabilnější vztah má člověk sám se sebou. Že je lepší mít kvalitní vztah se sebou než mít „blbý“ vztah s partnerem. Přiznejme si, že je určitě lepší přijmout realitu, že žijete sami, než propadat depresi a vynakládat energii hledání budoucího manžela nebo manželky.

Jak dlouho dokáže být sologamista „věrný sám sobě“? Vzdá se své nezávislosti, potká-li někoho, s kým je mu dobře?

Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici žádná statistická data a výzkumy, můžeme jen předpokládat. Bude záležet na tom, zda svatebčan rituální svatbu vůči sobě bere jako slib celibátu, nebo jen jako ukončení etapy úpěnlivého hledání partnera a jako manifestaci pocitu „jsem celistvá/ý“ jak sobě, tak okolí.

V obecné rovině je vyzkoumáno, že člověku svědčí život ve společenství, že věk lidí žijících v manželství je delší. Avšak součást osobního rozvoje je právě vztah se sebou a rozvoj schopnosti uspokojit všechny své potřeby sám.

Člověk potřebuje druhé k přežití. Člověku se žije samotnému těžko – Robinson by mohl vyprávět.

Žijeme v době singles a do vztahu jsme ochotni investovat stále méně času. Jako singles se o naši energii nedělíme s nikým jiným a koneckonců se tak vyhýbáme nepříjemným vztahovým hádkám, rozchodům, zklamáním. Není sologamie koneckonců nejlepším řešením?

Podle toho, co jsem si přečetla, nemusí být sologamista zablokován pro všechny vztahy. Skutečně záleží na tom, jak to kdo pojme. V tuto chvíli není tento rituál jednoznačně kodifikován a tedy nechává dostatek prostoru k vlastnímu dotvoření. Pokud někdo pojme sologamii jako solitérství, pak skutečně blokuje sdílení, hlubší spolupráci…

Máte pravdu, dnešní doba vede k vysokému pracovnímu nasazení a nabízí spoustu zajímavých aktivit, kterým je možné věnovat čas. Čas je forma energie, a tak se snadno stane, že člověku nezbývá dostatek psychických i fyzických sil pro realizaci partnerství. Je to volba priorit a sebeřízení.

Mít dobrý vztah se sebou je dobrým předpokladem k vytvoření stejně kvalitního vztahu s druhým člověkem. Jak se praví v Novém zákoně: Miluj bližního svého, jako sebe samého. Budování vztahu se sebou má mnoho rovin, odstínů a fází. Proniknutí do svých zákoutí někdy může být velmi náročné a partnerský vztah může být dobrým zrcadlem a tréninkovým hřištěm zároveň. Nikdy však nezapomínejme na úctu.

Autorka rozhovoru: Andrea Vránová