Stejně jako si nesou do života traumata nechtěné a nemilované děti, mohou mít v životě potíže i děti, které byly zahrnovány až přehnanou starostlivostí a leckdy zbytečnou péčí. Víte, co dokáže způsobit tzv. opičí láska? A kdy je čas poskytnout dítěti samostatnost?
Je přirozené, že se o své děti bojíme. Staráme se o ně, zahrnujeme je láskou a pozorností. Pozor ale na to, abychom je svou přehnanou starostlivostí spíš nedusili. Je třeba myslet na to, že dítě se učí zkušenostmi a především chybami, které dělá. Když se spálí o topení, bude příště vědět, že už na ně nemá sahat. Když poleze na židli a přitom z ní spadne, bude vědět, že příště to musí zkusit jinak. Přílišná péče dítě o tyto zážitky ochuzuje. Na druhou stranu nelze rodičům vytýkat, že se snaží svoje dítě chránit.
Z pohledu historie
V minulosti rodiče rozhodně dětem nevěnovali takovou pozornost. I když by se na první pohled zdálo, že jejich láska byla skromnější, opak byl pravdou. Děti byly milovány, ale současně vedeny k tomu, aby si vážily rodičů, prarodičů a starších lidí, rovněž pomáhaly s péčí o mladší členy rodiny a také se podílely, úměrně věku, na domácích pracích.
Pozor na opičí lásku
Jak už jsme naznačili, termínem opičí láska se označuje značně přehnaná rodičovská láska k dětem. Na jednu stranu dítě nemůže nic dělat samo, aby si neublížilo, na druhou stranu mu rodiče ve všem vyhoví, takže nezná zákazy. Rodina žije heslem vše pro dítě, které vlastně živoří v jakémsi naprosto hygienickém vakuu.
Aniž by si to rodiče uvědomovali, brání svému potomkovi v tom, aby dospěl a stal se zcela samostatným člověkem, který si dokáže s lecčím poradit. Z takových dětí pak mnohdy vyrůstají problematičtí slaboši. Jaké jsou další příznaky opičí lásky?
Přehnaná péče a ochrana dítěte
Nutno dodat, že iniciátorkami tohoto přístupu bývají hlavně matky. Vše se tak točí kolem dítěte, rodina mu podřizuje naprosto vše. Opičí láska se může projevovat už od útlého dětství, kdy rodiče až přehnaně obdivují projevy svého potomka, stále na něj dohlížejí a chrání ho před možnými neúspěchy i psychickou nebo fyzickou námahou. Po nástupu dítěte do školy takoví rodiče často tolerují a omlouvají neúspěchy dítěte, omlouvají jeho záškoláctví apod.
Jedním z projevů opičí lásky je i přeceňování schopností svých dětí, shánění různých protekcí a známostí… Stává se také, že jeden z rodičů tají prohřešky dítěte před druhým rodičem, aby ho ochránil před potrestáním. I v dospělosti se může opičí láska nadále projevovat například tím, že rodiče tolerují a tají společensky nevhodnou nebo kriminální činnost dítěte.
A jaké jsou důsledky?
Sklony ke vzniku závislosti (alkohol, drogy, poruchy příjmu potravy). Nedůvěra ve vlastní schopnosti. Nesamostatnost. Nejistota, kým vlastně jsme. Závislost na následných partnerských vztazích. Ochota nechat se zneužívat nejen v partnerství, ale i v jiných blízkých vztazích. Úzkosti a fobie. Neschopnost prosadit vlastní běžné potřeby – považují je již za sobecké. Neschopnost se správně ohodnotit - druzí mě přece ohodnotí nejlépe.
Jak z toho ven?
Všimli jste si, že to s láskou vůči svému potomkovi přeháníte? Pokud ano, rychle přehodnoťte svůj postoj. Neduste své dítě a dejte mu volnost. Nevadí, když spadne, protože znovu vstane a poučí se ze své chyby. Nevadí, když si spálí prst. Ten se mu zahojí. Nepodřizujte se dítěti. Vy jste starší a rozumnější. Dítě by se mělo podřídit vám. Věřte svému potomkovi. On to dokáže i bez vás.