„Nepotřebujete větší motivaci. Nepotřebujete být inspirováni, abyste začali něco dělat. Už nepotřebujete číst noviny a příspěvky o tom, jak něco neděláte dostatečně.“ Tak začíná zamyšlení blogerky Jamie Varon, kterou na Facebooku sleduje bezmála 20 tisíc lidí. A s přihlédnutím k tomu, že si tento její text přečetlo na webu Huffington Post 87 tisíc lidí, se strefuje do živého.
V zkratce – její text je určen všem, kteří mají neustále pocit, že zaostávají. Že jsou pozadu v porovnání se svými kolegy, kamarády. Že se snaží uspět, ale jako by jim cíl vždycky proklouzl mezi prsty. Že jsou možná méně ambiciózní, vytrvalí, motivovaní, schopní než ostatní. Její veleúspěšný text by si měli přečíst všichni, kteří denně pociťují frustraci plynoucí z méněcennosti.
To všechno je podle ní v pořádku. Tedy jak se to vezme – tento stav je normální, výčitky bychom ale měli urychleně zapudit. Protože jak Varon píše, „potřebujete přestat poslouchat lidi, kteří se nachází v diametrálně odlišných životních situacích a fázích než vy“.
Motivaci nejde vykouzlit. Prostě není
„Nejste roboti. Nemůžete prostě vykouzlit motivaci, když ji nemáte. Nemůžete kontrolovat všechno. Můžete se denně budit v pět ráno, dokud nebudete unavení a mrtví, ale se když slova nebo představy nechtějí proměnit ve skutečnosti, prostě se tak nestane,“ přesvědčuje čtenáře a poukazuje, že některé věci, skutky, plány potřebují dozrát. Nelze je lámat přes koleno. „Načasování je jednou z věcí, které se často zapomínáme vzdát.“
Být trpělivý a počkat, až věci jako puzzle zapadnou na své místo, je podle autorky třeba i v oblasti vztahů. „Někdy se nezamilujete, protože to, co potřebujete o sobě vědět, lze poznat jen skrz samotu.“
Většina našeho neštěstí podle ní pramení z přesvědčení, že naše životy by měly být jiné, že jsou. Až příliš se upínáme na to, co dokázali lidé v našem okolí. Přitom každý člověk se může do cíle dostat nekonečně mnoho cestami – a některé vedou přímo, jiné přes zatáčky a kopce.
Zároveň bychom se neměli tak upínat na výsledky – ale vynaložit to nejlepší úsilí a dovolit věcem, ať se dějí přirozeně. Zajímavé příležitosti se podle ní neobjevují způsobem, na jaký jsme zvyklí.
Netlačte balvan do kopce, co neustále roste
„Možná není problémem vaše motivace, ale že tlačíte balvan do kopce, který roste s tím, čím víc tlačíte,“ vystihuje několika slovy podstatu svého poselství.
„Někdy je za námi magie, která pracuje způsoby, kterým nerozumíme (…) Musíme to nechat plavat, na chvíli udělal krok vzad, přestat se bít do zapomnění a nechat ozubená kolečka, ať se točí,“ vzkazuje na závěr. „Jednoho dne tenhle moment začne dávat smysl. Věřte tomu. Dovolte si tomu věřit.“
Potýkali jste se někdy s pocitem, že klopýtáte za ostatními? Vkradly se někdy do vaší mysli pocity, že se svět točí rychleji, než stíháte vstřebávat? Podělte se s námi o vaše zkušenosti v komentářích.
Zdroj: Huffington Post