Lhaní je u dětí normální a vlastně i žádané. Je to důkaz toho, že se vyvíjí tak, jak má. Batolecí vymýšlení si je roztomilé a nevinné. Co ale dělat, když lhaní přetrvá do pozdějších let?
Děti se naučí lhát mezi druhým a třetím rokem. To, že lže je dobře, a je to v jeho věku i žádoucí. Problém nastává, když ve lhaní nepolevuje, a v pubertě začne lhát, jako když tiskne. A to už žádoucí opravdu není. A je úplně jedno, jestli se jedná o školáka, nebo středoškoláka.
Když se dozvíte, že vaše ratolest lže, nemusí to okamžitě znamenat vaši špatnou výchovu. Pravděpodobně jen zkouší, co mu projde, a čeho skrz lež může dosáhnout. Důležité je dítěti ukázat, že jeho lež bude mít špatné důsledky, a že se lhát jednoduše nevyplácí.
Když lže
Pokud jste si na dvě stě procent jisti, že vaše ratolest lže, zkuste s vaší ratolestí promluvit. Oznamte mu, že jste se dopídili pravdy, a že vás jeho lhaní jednoznačně zklamalo. Snažte se mu vysvětlit, že vás více mrzí fakt, že lhalo, než věc, kterou se lží snažilo zamaskovat.
Dobré je také odhalit, co ho ke lži vedlo, a proč vyhodnotilo zrovna lež jako to nejlepší východisko.
Proč lže?
Někdy je dobré se zamyslet sami nad sebou. Nejvíce dětí lže v rodinách s příliš tvrdou výchovou, nebo když ke svým vlastním rodičům nemají tolik důvěry. Zkuste změnit sebe. Třeba vaše dítě otočí a přestane lhát.