Chování člověka občas vybočí z normy, jenže někdy vybočuje natolik, že jde o případ pro psychiatra. Některé psychiatrické poruchy jsou natolik bizarní, že nad nimi kroutí hlavou i odborníci. Vzácné syndromy, které se podepisují na lidské psychice, chování, myšlení a komunikaci se mohou vztahovat na konkrétní oblasti a kulturní skupiny, například Eskymáky.
Severní etnikum Algonkinů postihuje psychóza Wendigo (Windigo), která nese označení po bájném netvorovi požírajícím lidské maso. Právě touha po lidském mase je pro tuto poruchu typická.
Chuť na lidské maso nebo touha tančit
Mytické stvoření Wendigo má být napůl člověk a napůl duch, někdy se zobrazuje jako vlkodlak. Obývá severovýchodní pobřeží Kanady a USA. Přestože o existenci netvora není žádný doklad, Wendigo psychóza se mezi domorodci prokazatelně objevuje.
Psychóza Wendigo se řadí mezi syndromy, ale někteří odborníci ji staví na úroveň psychických nemocí. I přes jiné zdroje potravy má člověk s tímto onemocněním takovou chuť na lidské maso, že se z něho může stát kanibal.
Oproti psychóze Wendigo je neurotická porucha Latah, spojovaná s domorodými obyvateli Indonésie a dalších oblastí jihovýchodní Asie, docela neškodná. Projevy připomínají druh transu. Porucha postihuje převážně ženy, které tančí, smějí se nebo křičí. Latah přichází jako následek nějakého psychického otřesu, i v podobě echopraxie - napodobování projevů jiných lidí, koprálie - pojídání výkalů nebo tzv. disociační fugy.
Mizení genitálií
Dávno předtím, než se v Číně objevil koronavirus, zde byla popsána zvláštní porucha nazvaná koro. Název pochází z malajského slova, které se překládá jako želva, slangově se tak označuje penis. Koro náleží již dle názvu převážně k mužům. Ti pociťují intenzivní úzkosti a obavy o své genitálie, proto si je také většinou drží. Obavy přerůstají v představy o odcizení nebo zmizení pohlavního údu.
Jako fobie byla koro popsána v čínské učebnici lékařství z roku cca 300 před n. l., vyskytuje se však i v novodobé historii, a to celosvětově.