Chcete mít z dítěte výjimečnou osobnost? Tři základní rady odborníků pro rodiče

Carol S. Dweck je americká vědkyně v oboru psychologie osobnosti, sociální a vývojové psychologie. Je autorkou konceptu "nastavení mysli" (anglicky mindset), který popsala v bestselleru Mindset: The New Psychology of Success z roku 2007. Kniha vyšla také česky jako Nastavení mysli: Nová psychologie úspěchu aneb naučte se využít svůj potenciál. Rodičům mimo jiné radi tři základní věci.

Odnaučte děti pohlížet na chyby jako na něco špatného

"Jestli přineseš pětku, dostaneš na zadek." Zkuste se vcítit do kůže dítěte, když slyší z úst rodičů takovou výhrůžku. Rozklepou se vám kolena? Vystřelíte ke skriptům a vyždímáte ze sebe maximum, jen abyste se vyhnuli výprasku? Nebo ze strachu přespíte nazítří u kamaráda, protože vám otec už několikrát říkal, že jste budižkničemu?

Budete-li vaši ratolest utvrzovat v tom, že dělání chyb je špatné, nikdy z něj nevyroste sebevědomé a úspěšné dítě. Zato bude hledat kličky, díky kterým by mohlo výzvy obejít. A tím spustí lavinový efekt – rodiče najdou další záminku k nadávkám a potomek přijme skutečnost, že se zkrátka neschopný narodil.

Carol Dweck přitom ve svých studiích dospěla k závěru, že inteligentní a kreativní se člověk nerodí. Mozek je sval, který lze trénovat. A to takřka bez výjimky. Pokud toto vštěpíte dítěti co nejdříve, rychle se dostaví výsledky – bude na sebe brát víc výzev, dříve se zotaví z neúspěchů a na vysoké škole bude excelovat. V opačném případě se jeho potenciál scvrkne na minimum.

Kultivovat dětskou mysl je možné i tak, že jejího nositele necháme dělat chyby a dáme mu prostor je řešit. Bude tak připravenější na nepříjemné budoucí výzvy – třeba na ty v zaměstnání.

Mohlo by Vás zajímat:

Herečka Milena Dvorská: Narozenou dceru dala rodičům, kariéra měla přednost

Netrestejte děti za chyby

Potlačte hněv, když vaše dítě rozbije skleničku nebo převrhne truhlík. Tím nechceme nabádat, abyste za to ratolest odměnili. I z napravení škody se toho ale mnoho naučí. Navíc projeví snahu a ještě si osvojí určité návyky. A to jsou ostatně dvě věci, které po dětech neustále chceme. Klidnými reakcemi na podobné nehody navíc pomůžeme tuto mentalitu vypěstovat i u dětí. Trénujte je! A vychovejte samostatného a schopného potomka.

Mohlo by Vás zajímat:

Prorokovali jí hvězdnou kariéru, vzdala se jí kvůli lásce! Dojemný osud prvorepublikové herečky Evy Gerové

O sobě se ve špatném nemluví

Dle výzkum soucit se sebou samým urychlí cestu ke splnění životních cílů spíše než sebekritika. Není to ale forma sebelítosti? Nebo snad požitkářství?

Průkopnice v oblasti sebesoucitu upozorňuje na tři mylné představy o povaze tohoto přístupu k sobě samému:

Omyl č. 1: Soucit se sebou samým není sebelítost

Ta totiž nebere v potaz, že mnoho jiných lidí udělalo tu samou chybu. Zaměřuje se na to, co se stalo, než aby se soustřeďovala na budoucnost.

Omyl č. 2: Sebesoucit se neztotožňuje s požitkářstvím

To souvisí spíš s krátkodobým zážitkem. Tím, že naučíme děti přijímat chyby a nenadávat si za ně, je přiblížíme k osobnostnímu růstu a k úspěchům.

Omyl č. 3: Soucit se sebou samým si nelze plést se sebeúctou

To, jakou úctu k sobě chováme, si odvozujeme skrze vlastní zhodnocení sebe sama. Definujeme tak svou hodnotu. Sebesoucit naopak s tím, jak se na sebe díváme, nesouvisí.

Proč tedy nenechat následovníky naší generace, aby se za chyby nenáviděli? Jednoduše proto, že tím řadí zpátečku při cestě za životními úspěchy. Nechte vaše děti vstřebat omyly a naučte je na ně pohlížet jako na příležitosti k rozvoji vlastní osobnosti. Překonáváním překážek se jejich životní sny vyplní rychleji.