Radana si byla jistá, že potkala v letadle pana pravého. Přestože se létání bála, vedle něj se cítila skvěle, a doufala, že je to oboustranné. Na letišti zjistila, že se jen ztrapnila.
Letadlo je pro mě mučírna, ale vedle Davida jsem se s kapkou alkoholu dokázala uvolnit. Naše setkání jsem považovala za osudové. Ovšem jen do chvíle, než vyšel do letištní haly s doprovodem.
Díky sousedovi z letadla se mi cestovalo snáze
Letěla jsem za kamarádkou do Španělska a byla značně nervózní. Nemám ráda létání, pokaždé jsem na zhroucení. Pomáhá mi jen něco ostřejšího k pití, to si většinou kupuji ještě na letišti. Dosedla jsem na svoje sedadlo a ihned vytáhla placatku whisky a přihnula si. Soused u okýnka se znalecky zasmál. Vysvětlila jsem mu, že je to lék na nervy.
Během vzletu jsem se ho mimoděk chytila za ruku, byl sympatický, měl moc hezký úsměv. Uvědomila jsem si, že by to mohl být osud. Prstýnek neměl a docela mile si se mnou povídal. O cestování, španělské kuchyni a posledních dobrých seriálech. Když přišly turbulence, vrátila jsem se zpět do reality a začala hystericky vyvádět.
Jmenoval se David a poradil mi, ať dýchám do papírového pytlíku. Dost to pomohlo, znovu jsem si lokla a objednala si jídlo. Začínala jsem se cítit trochu opilá. Když jsem se pak odebírala na toaletu, všimla jsem si, že si mě pořádně prohlédl. Zalichotilo mi to a děkovala jsem vlastní prozíravosti, protože jsem na sobě měla dost přitažlivé šaty.
Vyprávěla jsem mu o svém životě
Pak jsem se mu začala bohužel svěřovat. Vzala jsem to pěkně popořadě, mluvila jsem o všech svých partnerech. Soused po mé pravici si s povzdechnutím narval sluchátka do uší. Muž mého srdce se shovívavě usmíval a sem tam se zeptal na podrobnosti. To se mi na něm líbilo nejvíc, byl to skvělý posluchač.
Nakonec jsem mu usnula na rameni. Nevím, zda to bylo uprostřed věty, nicméně jsem mu poslintala triko. Probudilo mě hlášení pilota a manévry před přistáním. Opět jsem ho pevně chytla za ruku, jako bychom už k sobě patřili. Napadlo mě, že jestli zemřu v letadle s tímhle mužem, bude to romantická smrt.
Jen co jsme dosedli, začala jsem zběsile tleskat. Přišla obrovská euforie, chtěla jsem se hned s Davidem domluvit, kde se setkáme. Měl se zdržet ve městě pár dní a já ho chtěla na letišti ukázat kamarádce. Jenže než jsem se s ním stihla domluvit, všichni se začali pakovat, jako by někam pospíchali. Někdo mi hodil kufr na hlavu. David byl takový džentlmen, že mi podal ten můj. Zbožně jsem na něj zamrkala a pak mě už popostrčil dav frontou k východu.
Čekala jsem na něj v letištní hale
Nechápala jsem, kam mi zmizel. Kamarádka sice pospíchala, ale já trvala na tom, že musíme na Davida počkat. Určitě se jen zdržel u výdeje kufrů nebo něco takového. Věřila jsem, že mě chce taky vidět. Mezi námi to jiskřilo, o tom jsem nepochybovala.
Pak najednou vyšel David, v jedné ruce kufr a v druhé nějaká dívka. Vybavovala jsem si ji z fronty do letadla, měla výrazné rysy a barevné šaty. Musela celou dobu sedět někde opodál a sledovat mojí snahu sbalit jejího přítele. Sklopila jsem zrak a odtáhla kamarádku pryč. Večer u vína se mojí příhodě ze srdce zasmála.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.