Michael Malloy byl, jako spousta nezaměstnaných mužů v New Yorku nucen během Velké hospodářské krize vzít práci, která není tak úplně legální a za vydělané peníze si dát na smutek několik panáků whisky. Jenomže když stoupne alkohol do hlavy, začnou se vymýšlet různé věci, které mohou skončit hodně špatně, nebo naopak tak, jak nikdo ze zúčastněných nečekal. Pro nic za nic se mu nepřezdívalo Rasputin z Bronxu.
Jednoho červencového odpoledne roku 1932 Michael Malloy opět nasával ve svém oblíbeném baru Tonyho Marina. A právě Marina, spolu se svými dvěma kumpány, Francisem Pasquaou a Danielem Kriesbergem, napadlo, že by jim mohl Malloy dopomoci k pěkným penězům. Rozhodli se na něho uzavřít životní pojistku a pak ho upít k smrti.
Jak naplánovat pojistný podvod
O Malloyovi toho nikdo moc nevěděl. Netušili, zda má rodinu, ani kolik mu je vlastně let. Ideální kandidát na zfalšování identity. Tony Marino už něco podobného udělal o rok dříve, kdy zavraždil bezdomovkyni a následně vybral její pojistku na 2000 dolarů. Malloy se zdál být ještě snadnějším terčem, vždyť byl skoro pořád opilý. Do "vražedného spolku" se tak ještě přidal barman Red Murphy a zlodějíčci John McNally, Edward Smith, Tony Bastone a Joseph Maglione.
Úkolem Murphyho by bylo identifikovat zesnulého Malloye, jako jeho "nejbližšího příbuzného" Nicholase Melloryho, coby fiktivní osobu se třemi životními pojistkami, z nichž každá plní dvojnásobné odškodnění. Pokud by plán vyšel, každý ze spolku by si přišel na 3 576 dolarů. Stačilo již jen dát Malloymu podepsat tři smlouvy, což ochotně udělal, když mu nabídli pití zdarma.
Pět pokusů o vraždu
Malloy byl jako bezedná studna. Ani po třech dnech pití neumřel. A tak mu začali dělat "koktejly". Do pití přidávali nemrznoucí směs, terpentýn a nakonec koňskou mast s jedem na krysy. Nastal čas na vyšší level. Panáky metanolu. Nic, pil a ani neoslepl. Jednou v noci se ale konečně skácel na zem. Slavnostní náladu ale překazilo jeho chrápání. Jenom usnul. A když se probudil, poručil si další rundu.
Jako další dostal ústřice máčené v metanolu. Snědl je, říhl si a požádal o další. Jako další dostal sendvič plněný zatuchlými rybami a rozdrceným sklem. Zase nic. Tato akce se začala pomalu a jistě prodražovat. Tou dobou měli mít již všichni svůj podíl. Počkali si tak na zimu, vzali ho do parku, svlékli do naha a polili osmnácti litry vody. Druhý den ho našli sedět v baru a stěžovat si na zimu.
Ze vzteku ho tak nechali přejet taxíkem. Na poslední chvíli ale dokázal uskočit. Řidič se tak vrátil a narazil do něho zezadu. Malloy to odnesl jen zlomenou lebkou a zápěstím.
Smrt Michaela Malloye
Michaela Malloye se konečně podařilo zlikvidovat až 21. února 1933. Do úst mu vložili gumovou hadičku z plynové svítilny, pak mu ručníkem pevně omotali obličej. Otrávil se tak oxidem uhelnatým. Vůči němu imunní nebyl. Podplacený lékař pak vystavil úmrtní list na jméno Nicholas Mellory. Od pojišťovny ale dostali jen osm set dolarů.
Zbylou výplatu chtěli prošetřit jejich agenti. Nechali exhumovat tělo a provést pitvu. Její závěr se neshodoval s tím, co bylo v úmrtním listě. Nezemřel na zápal plic, ale na otravu. Jejich plán se začal hroutit a někteří začali mluvit, aby se zachránili. Zanedlouho tak před soudem stanula původní trojka Marino, Pasqua a Kriesberg. Sice se oháněli nepříčetností, ta je ale od popravy elektrickým křeslem ve věznici Sing Sing rozhodně nezachránila.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Michael Malloy
Allthatsinteresting.com: The Curious Case Of Michael Malloy - Rasputin Of The Bronx