Realita, nebo trik? Matka herečky Heather Donahue z Blair Witch dodnes dostává kondolence

A Lizard in a Woman's Skin režiséra Lucia Fulciho, Kanibalové a Záhada Blair Witch. Všechny tyto tři filmy mají společné to, že se jejich tvůrci museli po uvedení do kin zpovídat, zda se během natáčení nedopustili kriminálních činů. Termínem snuff se totiž označují filmy, v nichž je zobrazena předem připravená skutečná vražda (s pornografickým podtextem), mnohdy na objednávku. S tím se samozřejmě pojí značný zisk.

Mohlo by Vás zajímat:

Vymítač ďábla: Herci byli během natáčení hrůzou bez sebe. V kinech zase omdlévali lidé. Lindě Blairové vyhrožovali smrtí

A Lizard in a Woman's Skin (1971)

Italským slovem giallo (žlutý) se původně označovaly tištěné brožované thrillery s jasnými a křiklavými titulními stranami. Později se tímto termínem začaly označovat i filmy s častým výskytem krvavých scén, stylizovanou kamerou, důrazem na atmosféru, netypickou hudbou a erotickou tématikou. A Lizard in a Woman's Skin režiséra Lucia Fulciho je toho skvělým příkladem.

Děj je zasazen do Londýna, kde se natáčel i film. Zaměřuje se na dceru politika, která prožívá sérii nočních můr. Nejdříve jde o sexuální a psychedelické představy, pak ale přijde sen o vraždě souseda, který byl skutečně přes noc ubodán. Paradoxně ale ona vražda nebyla předmětem Fulciho trestního stíhání, nýbrž scéna s šesti rozpáranými psy. K vytvoření tohoto triku si najal skutečného génia Carla Rambaldiho, který později vytvořil také postavu E.T. mimozemšťana či se spolupodílel na výrobě Vetřelců.

Pár lidí se nechalo oklamat a nahlásilo, že ve filmu byla provedena vivisekce, přičemž agónie rozpitvaných zvířat byla prodlužována připevněním elektrod na jejich odhalená srdce. Fulci a Rambaldi tak museli podniknout cestu do čtyř italských měst, aby se obhájili před různými soudy. Naštěstí si s sebou vzali onu děsivou proprietu, což byl dostatečný důkaz pro nevinu a vlastně i potvrzení toho, že Rambaldi odvedl skutečně dokonalou práci.

Mohlo by Vás zajímat:

Horor Poltergeist: Záhadná úmrtí herců provázely podivné okolnosti

Kanibalové (1980)

Horor Kanibalové z roku 1980 patří bezesporu mezi nejděsivější filmy tohoto žánru. S příchodem DVD se navíc stal konečně široce přístupným. Jde o úplně první "found-footage" snímek, kde také patří Záhada Blair Witch a Paranormal Activity. Jak už samotný název napovídá, koncept těchto filmů je vždy stejný. Na začátku se objeví informace, že následující záznam není smyšlený, dále je pak uvedeno místo nálezu a jméno autora videa. Vše má působit věrohodným dojmem.

Italský snímek Kanibalové se měl tvářit jako dokument, v němž skupinka studentů pátrá v Amazonii po ztracených filmařích. Najdou však pouze filmový záznam. Snímek se točil v kolumbijském deštném pralese s domorodými kmeny. Spoustu diváků tak oklamal. Nebyla nouze o zabíjení zvířat či vraždy a mrzačení lidí. Režisér Ruggero Deodato sice uspěl na plné čáře, ale po premiéře si pro něho přišla policie.

Realismus, zkombinovaný s tehdy neznámým žánrem falešných dokumentů, byl vždy Deodatovým cílem. Vše umocnil tím, že nechal před kamerou krutým způsobem zlikvidovat želvu, hroznýše, opici a prase. A to nebylo vše. Přinutil také všechny herce, kteří na plátně zemřeli, aby ze po dobu jednoho roku vydávali za mrtvé. Že šlo pouze o marketing, prozradil až po obvinění z vraždy. Všichni herci se pak objevili v talk show. Ale abychom nezapomněli... na závěr musel ještě vysvětlit, jak docílil efektu nabodnuté dívky na kůl.

Takže jak? Do země se zabodnul krátký kůl, na jehož špičce bylo umístěno sedátko od kola. Dívka si na něj sedla a do úst si vložila naostřený kus balzového dřeva. Pak ji už stačilo jen polít krví.

Mohlo by Vás zajímat:

Prokletí hororové série V zajetí démonů: Veru Farmigu sužovaly během natáčení temné síly

Záhada Blair Witch (1999)

Záhada Blair Witch byla skutečně unikátní. Film se tvářil jako dokument nezvěstného štábu, jenž pátral po čarodějnici z Marylandu. Režiséři Eduardo Sanchez a Daniel Myrick tak, kvůli větší autentičnosti, pojmenovali všechny hlavní postavy po hercích, čili to vypadalo, že hrají sami sebe. Museli se také naučit zacházet s nahrávacím vybavením. Štáb jim vždy jen nechal instrukce, kde mají jít a co ten den natočit.

Celodenní chůze a vysílení tak jsou zcela autentické. Ani hádky a rozepře nebyly mnohdy hrané. Tvůrci dusnou atmosféru podporovali snížením přídělů jídla. Režiséři také herce rádi uprostřed noci děsili, aby byly jejich reakce uvěřitelné. A nezapomnělo se ani na diváky. Na plakátech k filmu byly tváře herců s popisem věku, výšky, váhy a barvy očí a vlasů s velkým nadpisem Pohřešovaní. Padesát procent návštěvníků kin si tak myslelo, že sledují snuff film. A šílenství neskončilo. Spousta lidí si myslí, že herci byli jen takzvaní bílí koně. Tvůrci filmu buď "skutečné" herce doopravdy zavraždili, nebo je má na svědomí čarodějnice.

To potvrzuje i herečka Heather Donahue. Stále se najdou tací, kteří tvrdí, že je pouhá dvojnice. Její matka tak ještě stále dostává poštou kondolence k úmrtí pohřešované dcery. Geniální, že?

Mohlo by Vás zajímat:

Pozadí slavných hororů: Trhání obličeje v Hellraiserovi zvedlo cenzory ze židle