Romana (31): Zdřímla jsem si v odstaveném vlaku. Když jsem se vzbudila, zjistila jsem, že se nacházím uprostřed noční můry

Byl to dlouhý den, a navíc mi ujel vlak. Netušila jsem, co mě čeká, když mě napadlo vlézt do stojícího prázdného kupé. Začal hon černé pasažérky průvodčím, který připomínal postavu z hororů.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (34): Cesta nočním vlakem mě vyděsila snad na celý život. Nikdy jsem se tak nebála

Padala jsem únavou a vlak měl zpoždění

Vracela jsem se pozdě večer od kamarádky, čekala mě ještě cesta vlakem. Na setmělém nádraží jsem se dozvěděla, že má nemalé zpoždění. Byla mi zima a únavou jsem pomalu ani neudržela hlavu. Měla jsem náročný den, vstávala jsem do práce ve čtyři ráno a odpoledne jela kamarádce v nouzi pomoci s domácností.

Potřebovala jsem si někam na těch čtyřicet minut čekání sednout, popřípadě lehnout. Všimla jsem si vlaku na odstavné koleji, byla v něm tma. Vlezla jsem si dovnitř a na chvíli se natáhla v prázdném kupé, byla to slast. V ruce jsem svírala telefon s nastaveným budíkem. Musela jsem usnout dost hluboce, vzbudil mě až pohyb vlaku.

Vyskočila jsem na nohy a vyděšeně sledovala ubíhající krajinu za okny. Zvláštní bylo, že se ve vlaku stále nesvítilo, byla jsem tam sama. Běhala jsem z vagónu do vagónu a hledala někoho, kdo by mi mohl pomoci. Zkusila jsem dokonce zatáhnout za ruční brzdu, ale nic se nestalo. Vtom mi někdo sáhl na rameno, málem se mi zastavilo srdce.

Mohlo by Vás zajímat:

Bernadeta (37): Na tu noc, kdy mi cizí muž řekl, abych vystoupila z vlaku, nikdy nezapomenu

Podivný průvodčí mrtvolně páchl

Obličej, který jsem spatřila, snad ani nemohl být lidský. Bledé tváře, černé panenky a dlouhé zuby. Když promluvil, šel z něho smrdutý dech, jako by mu tlel jazyk. „Jízdenku, madam!“ zaburácel a já se dala na úprk. Nohy mi těžkly hrůzou, vůbec mě neposlouchaly. Běžela jsem celou tu cestu zpátky a průvodčí se kymácel za mnou.

Na podlaze bylo všude něco lepkavého, podrážky se mi nepříjemně lepily. Napadlo mě, že je to asi krev. Křičela jsem jako o život a doběhla až k posledním dveřím, ty se mi podařilo za jízdy otevřít. Chystala jsem se skočit do pole, protože se ke mně blížil ten zombie průvodčí. Strach mi ale nedovoloval vyskočit, tušila jsem, že se jen celá polámu.

Cítila jsem, jak mě chytá za ruku a cloumá se mnou. S očima pevně semknutýma jsem doufala, že všechno zlé pomine, vlak zastaví a někdo mě zachrání. Pak jsem oči otevřela, spatřila před sebou bezdomovce na nádraží. Prý jsme mu zabrala lavičku. Hned jsem se zvedla a šla pryč, nohy jsem měla pořád ztuhlé. Zavolala jsem si taxíka, protože mi ujel další vlak.

Mohlo by Vás zajímat:

Týna (21): Při cestě z nádraží jsem byla svědkem tragédie. Pak se stalo něco neuvěřitelného

Kamarádka mi připomněla sušenky ke svačince

Všechno se mi tedy muselo zdát a zdřímnutí se mi pekelně prodražilo. Když jsem druhý den mluvila s kamarádkou a vše jí vyprávěla, zpozorněla. „Neochutnávala jsi ty sušenky z plechovky na stole?“ zeptala se s přidušeným smíchem. Náhodou jsem si dva kousky vytáhla, když se nedívala. Jsem totiž na dietě a sladké bych neměla. Kdybych se slušně zeptala, dozvěděla bych se i recept a mohla si ochutnávku rozmyslet.

„Tohle byly ale speciální sušenky, jestli mi nerozumíš. Takže tvoje běsy z vlaku už mi dávají smysl,“ smála se a já se konečně dovtípila, o co šlo. Nikdo mi ale nevysvětlí jednu věc, kde se vzala zaschlá krev na mých podrážkách?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (64): Pořídili jsme si dům u staré vlakové trati. Stali jsme se tak svědky něčeho naprosto neuvěřitelného