Romana je rozvedená s Danielem, otcem svého desetiletého syna. Oba Davídka milují a chtějí pro něj to nejlepší, a tak se pět let po rozvodu rozhodli pro netradiční řešení střídavé péče. Koupili byt, kde trvale žije jen syn.
S Danielem jsme se rozvedli, když bylo Davídkovi pět let. Pět let jsme pak praktikovali střídavou péči. Dva týdny bydlel syn se mnou a dva týdny byl u otce.
Střídavá péče byla jasnou volbou
Já i Daniel jsme osobnosti. Tvrdí manažeři zaměření na cíl. Naše manželství připomínalo bojovou arénu. Netvořili jsme tým, soutěžili jsme spolu o to, kdo je kápo. Ten respektovanější, chytřejší a dokonalejší. Nic jsme si neudělali, jen jsme spolu nebyli šťastní. Ale vytvořili jsme něco dokonalého, a to našeho syna. Toho jsme hýčkali a byl středobodem našeho vesmíru.
Při rozvodu jsme se v klidu dohodli na majetkovém vyrovnání i péči o syna. Já i Daniel jsme zodpovědní a milující rodiče a ani jeden z nás si nedovedl představit, že by se syna vzdal. Ani jeden z nás ho nechtěl vidět jen čtyři dny v měsíci, a tak byla střídavá péče jasnou volbou. Ani jeden z nás nepochyboval, že ten druhý zajistí synovi luxusní péči. Myslím si, že ohledně rodičovství šly naše spory a boj stranou a táhli jsme za jeden provaz.
Koupili jsme synovi byt, ve kterém se střídáme
Pět let jsme praktikovali náš plán. Davídek navštěvoval stejnou školu, ale každé dva týdny bydlel jinde. U obou rodičů měl svůj pokoj a každý jsme mu zajistili perfektní zázemí. Oba jsme si pracovní závazky přizpůsobovali potřebám syna. Přesto jsme časem byli nuceni s Davídkem navštívit psychologa. Syn se nám zdál apatický a smutný. Z několika sezení, kterých jsme se zúčastnili všichni tři, vyplynulo, že Davídka trápí, že nemá domov. Špatně nesl věčné stěhování z místa na místo.
Okamžitě jsme s Danielem situaci vyřešili. Koupili jsme byt a dohodli se, že v něm bude trvale bydlet syn a my, rodiče, se k němu budeme na dva týdny stěhovat. Už to takto praktikujeme rok. Davídek má svůj pokojíček, domov a je na něm vidět, že je rád. Dva týdny bydlím se synem já, pak si sbalím kufry, jedu do svého bytu a nastěhuje se k němu Daniel. Asi to není ideální řešení, ale v danou chvíli nám přišlo jako jediné možné. Chtěli jsme co nejméně ublížit synovi.
Nevím, co budeme dělat, až si najdeme partnery
Náš styl života samozřejmě má svá úskalí. Momentálně jsme já i Daniel bez trvalého partnera. Vůbec nemám řešení na dobu, až někoho potkáme a budeme s ním chtít propojit svůj život. Až nějakému muži budu vysvětlovat, že mám dvě bydliště a kočovný život, asi se bude hodně divit. Pevně věřím, že budoucí potenciální partneři budou mít pochopení. Vzhledem ke svému věku už další dítě neplánuji, o to je moje budoucnost jednodušší.
Možná, kdyby si Daniel pořídil novou rodinu, i když o tom silně pochybuji, mohl by Davídek bydlet se mnou. A možná to tak i časem dopadne samo od sebe. Jelikož třeba za pět let, až bude syn v pubertě, nebude tak citlivý, jako byl v deseti letech, a změní se mu priority. Nebude mít takovou potřebu mít dětský pokojíček, ale budou pro něj důležití lidé. Takže budoucnost třeba nebude tak složitá, jak ji vnímám dnešní optikou. Každopádně jsem ráda, že jsme s Danielem dokázali upozadit svoje ego ve prospěch syna a jeho potřeb. On byl z nás tří ten nejslabší.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.