Růžena (36): Amulet pro štěstí mi přinesl jen smůlu. Musela jsem ho vrátit té podivné prodavačce

Můj manžel si nikdy neodpustí poznámku, ale nakonec to stejně udělám podle sebe. Já si totiž z každého výletu či dovolené musím přinést malý suvenýr. I když jen nějakou cetku, vždy si domů přivezu něco, co mi pak oživí vzpomínky.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (56): Za suvenýr z dovolené v Andalusii bych si nejradši nafackovala. Ze života mi udělal hotové peklo

Hledala jsem zajímavý suvenýr z dovolené

Když jsme loni vyrazili na dovolenou do Itálie, měla jsem v plánu přivézt si hezký šátek. A také nějakou drobnost, jak už mám ve zvyku. Ale po těch letech, co si z dovolených vozím různé suvenýry, mě nic nelákalo. Všechno to byly takové cetky pro turisty.

Nepopírám, sama jich už doma mám hodně. Ale teď mi nic nepadlo do oka. A tak jsem jednoho dne poslala manžela na pláž samotného a jala se projít naše přímořské městečko křížem krážem. Snažila jsem se vyhýbat frekventovaným ulicím, kde se soustředí nejvíc turistů.

Místo toho jsem prolezla zapadlé uličky. V nich vysedávali důchodci, vyhřívali se na sluníčku a o něčem vášnivě diskutovali. U Italů nikdy nevíte, jestli se hádají, nebo si jenom sdělují, jak se mají vnoučata...

Mohlo by Vás zajímat:

Jozefína (24): Amulet od kamarádky mi nosil smůlu. V zatopeném lomu jsem kvůli němu málem přišla o život

V Itálii jsem si pořídila amulet pro štěstí

Toulala jsem se těmi úzkými uličkami a už jsem málem měla pocit, že jsem se ztratila. Tehdy mi padl zrak na krámek, který vypadal jako z filmu. Bylo to jakési vetešnictví a hodně malé. Dokonce i dveře mělo tak nízké, že jsem se musela sehnout. A to mám 167 centimetrů.

Ušmudlaným výkladem se dovnitř prodralo jenom několik slunečních paprsků. Krámek sice ozařovaly svíčky, ale stejně to moc nepomáhalo. Ale mně se to líbilo, protože to tvořilo takovou podivnou atmosféru. Cítila jsem mírný strach a velkou zvědavost. Byla jsem přesvědčená o tom, že z tohoto krámku si rozhodně něco odnesu.

Jaké bylo moje zklamání, když jsem tam nic zajímavého nenašla. Nakřáplé talíře, divně pomalované mušle a další zbytečnosti se mi moc nelíbily. Pak se za pultem objevila stará paní, která už na první pohled působila nepříjemně. Něco zaskřehotala a vypadalo to, že mě nerada vidí. Snažila jsem se jí vysvětlit, že bych si ráda koupila nějakou cetku. Ukazovala jsem jí, že může být i náramek, jenže ona si pořád jela svoje. Ale já se nedala a zkoušela jí svou chabou italštinou vysvětlit, ať mi něco prodá. Pak přestala skřehotat a odněkud vyčarovala amulet. Měl zajímavou rudo-zelenou barvu, tak jsem kývla na souhlas. Hodila ho na pult a odešla. Ještě jsem za ní volala, kolik mám zaplatit, ale nevšímala si mě. Nechala jsem tam dvacet euro a odešla.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (26): Záhadný amulet měl bratra chránit. Místo toho mu přinesl smrt

​Amulet mi přinesl smůlu

Netušila jsem, co to je za amulet, ale automaticky jsem předpokládala, že mi má přinést štěstí. Jiné amulety snad ani neexistují, ne? A tak jsem se vydala na hotel. Ale nebylo to jednoduché, vůbec jsem netušila, kde jsem. Internet v mobilu blbnul, protože podle mapy jsem měla být v Římě. S povzdechem jsem se zkusila vrátit za manželem, ale všechny ulice mi připadaly stejné. Za chvíli jsem se dokonce octla u toho krámku.

Už mě bolely nohy a musela jsem se zout. Ty puchýře bych vám nepřála vidět. Když jsem si odpočala, zkusila jsem to znovu. Ale z nějakého důvodu jsem se pořád točila v kruhu. Ať jsem odbočila kamkoliv, vždy jsem se vrátila k tomu krámku. Bylo to opravdu divné. K tomu jsem si vypila všechnu vodu a nebylo kde pořídit si další. Bolely mě nohy, jazyk se mi lepil na patro a pak jsem zakopla o nějakou nerovnost na chodníku. Natáhla jsem se na zem, odřela si kolena a dlaně. Všechno z tašky se rozkutálelo kolem mě.

Když se mi povedlo sednout si, rozbrečela jsem se. Proč mám zrovna teď takovou smůlu... Posbírala jsem si věci a zjistila, že mám nakřáplý telefon a jeho obrazovka hraje všemi barvami. To už byl vrchol. Rozhlédla jsem se a zjistila, že jsem opět u toho krámku. Napadlo mě, že vrátím amulet, protože rozhodně není pro štěstí. Opatrně jsem vešla dovnitř. Moje peníze ještě stále byly na pultu. Nechala jsem je tam, jen jsem k nim přiložila amulet a odešla. Zajímavé je, že jak jsem kulhala pryč, najednou jsem se octla v centru a odtud už jsem lehce našla cestu k hotelu. Když se mě manžel ptal, jestli jsem uspěla, jen jsem na něj něco zavrčela a šla do sprchy. Z dovolené jsem si žádnou cetku nedonesla, jen vzpomínku na to, že není dobré chtít štěstí za každou cenu...

​Další příběhy ze života

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (26): Amulet z tajemného krámku mi ze dne na den změnil život. Rozhodně ne k lepšímu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.