Sára (22): Z cest po Amazonii si pradědeček přivezl zvláštní poklad. Jemu moc štěstí nepřinesl, mně ale změnil život

Těžko říct, do jaké míry byl můj praděda cestovatel a pohádkář. Nicméně jeho odkaz je pro mě obrovskou inspirací a některých artefaktů si vážím jako pravého pokladu. Například zbytku dračího vejce, jenž mi přinesl štěstí a úspěch.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (58): Můj pradědeček zemřel před padesáti lety. Přesto si našel způsob, jak s námi být dál

Dědictví po prababičce obsahovalo podivnou věc

Vybavuji si prababičku jen matně, mnoho let strávila v domově důchodců a nemluvila. Půlku života byla vdovou a asi ji to hodně poznamenalo. Jako malá jsem k ní neměla blízký vztah. Vnoučat a pravnoučat měla opravdu mnoho, takže bych se ani nedivila, kdyby si nás všechny pletla. Když zemřela, sešli jsme se v jejím starém obrovském bytě, který byl plný krámů.

Máma přede mě vytáhla starý kufr, a když jsme ho otevíraly, cítila jsem podivné vzrušení. Obsah mi připomínal hotový pohádkový poklad. Velké množství přihrádek se zářivými polodrahokamy i s popisky a zvláštní vyřezávaná krabička. Bylo v ní několik kusů jakýchsi skořápek. Připomínaly mi husí velikonoční kraslice, ale byly ještě mnohem větší a silnější. „Co to je za divný skořápky?“ divila jsme se nahlas a máma si je s úsměvem prohlížela, jako by je dobře znala.

„Když jsem byla malá, děda mi o nich vyprávěl. Prý to bylo dračí vejce,“ odpověděla máma tajemně. Všichni včetně staršího brášky chtěli příběh převyprávět. Máma tvrdila, že děda byl svého času velký badatel a cestovatel.

Mohlo by Vás zajímat:

Žofie (22): Zdědila jsem po babičce zvláštní rostlinu. Když někomu vyprávím, co mi květina provádí, má mě za blázna

Máma nám vyprávěla pradědův dávný příběh

Jednou se dokonce plavil po Amazonce. Zkoumal místní obrovité vážky, ale i jiný létající hmyz. Jednou pršelo tak vydatně a dlouho, že jim uplavala loď se zásobami jídla. Děda a jeho kolega se proto rozhodli zkrátit si cestu k cíli přes džungli. Bohužel zabloudili. Jejich průvodce byl vyděšený, protože se prý dostali na zakázané území. A opravdu, ani se nenadáli a kolem nich vystoupili z úkrytu domorodci. Vůbec s nimi nevyjednávali a rovnou je zajali. Děda už se v duchu loučil se životem.

Nakonec skončili na jakémsi zasedání v kruhu domorodců. Po pár dnech zajatce propustili, a tak se všichni tři sebrali a odešli za svým cílem. Pak si děda všiml, že má mezi svými věcmi cizí vak, bylo v něm velikánské vejce, a jak děda tvrdil, muselo být dračí, protože si všiml, že symbol draka se ve vesnici často objevoval, třeba na zbraních. Děda nikomu nic neřekl a vejce si nechal.

Děda pak upadl do vysokých horeček, takže si ani nepamatoval, jak se dostal na loď. Teprve potom si kontroloval porušená zavazadla, chybělo mu hodně věcí a z vejce zbylo jen pár kusů skořápky. Ty si schoval jako poklad a vzpomínku na neuvěřitelné dobrodružství.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (30): Po mamince jsem zdědila schopnost mluvit s mrtvými. Jenže já o nic takového nestojím, jenom mi to komplikuje život

Skořápky dračího vejce mi nosí štěstí

Praděda už se po dlouhé cestě držel doma, jako by tušil, že se mnoha let nedožije. Předměty z cest uchoval, stejně jako vzpomínky a tajemství. Moje máma měla to štěstí, že ještě zažila některé jeho historky. Nikdo neví, co z toho je vážně pravda. Možná je to zbytek dračího vejce a třeba přináší štěstí. Když se to tak vezme, doposud mi vychází vše, na co pomyslím.

Pravdu jsem se nikdy nedozvěděla, ale díky pradědovi a prababičce mě zajímají přírodní vědy a pustila jsem se úspěšně do studií. Po vysoké škole bych ráda začala cestovat a poznávat svět. Dračí vejce si ponechám jako talisman.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (58): Můj pradědeček zemřel před padesáti lety. Přesto si našel způsob, jak s námi být dál