Herečka Šárka Krausová (36), nová posila seriálu Zlatá labuť, prozradila Lifee, jak romantické bylo její seznamování s manželem, hercem Ondřejem Krausem (30). Svatba proběhla v létě roku 2022 na jeho statku s podle herečky není život na vesnici žádná procházka růžovým sadem. V kolik hodin se na statku běžně vstává? A jaký vztah pojí mladý herecký pár s Janem Krausem (70) a Ivanou Chýlkovou (60)?
Herečka Šárka Krausová (36) je neteří herce Lukáše Vaculíka (61) a za svobodna se tedy jmenovala Šárka Vaculíková. V létě roku 2022 ovšem mladá herečka takříkajíc přestoupila do jiného hereckého klanu, do rodiny Krausových a přijala také příjmení svého manžela Ondřeje Krause (30), kterého můžeme znát například z pohádky Zakletá jeskyně nebo ze seriálu Kukačky.
Jejich vzájemné namlouvání přitom bylo jako vystřižené z červené knihovny - do brzkých ranních hodin si po telefonu četli poezii, přičemž Ondřej potom brzy ráno vstával, aby obstaral zvířata na rodinném statku. "Jeho tatínek, když jednou viděl, jak velmi nevyspale vypadá, tak říkal: „Teda Ondro, ty jsi to včera přehnal!“ a myslel si, že si dal pivo nebo něco. A Ondra na to: „Ne, já jsem si jenom dlouho četl!“. Nikdo mu to nevěřil," vzpomíná dnes herečka se smíchem.
Šárka Krausová o seznámení s manželem
Šárko, váš manžel je také herec.
Ano, můj manžel je Ondřej Kraus a jsme spolu v Divadle na Vinohradech. Jeho bratr je herec Martin Kraus.
Ale s Janem Krausem nemají nic společného.
Přesně tak. S Janem Krausem a s Ivankou Chýlkovou nemáme nic společného, jen přátelství.
Možná kromě role v seriálu Osada, kde si Ivana Chýlková zahrála vaši maminku.
To jsme si s Ivankou vždycky při natáčení dělaly srandu, že máme obě dvě Krause, ale přitom každá trochu jiného a nejsme nijak spřízněny.
Vaše seznámení s manželem prý bylo tak trochu romantické. On vás uháněl a vy jste ho nechtěla?
Je to tak. Byla jsem v nějaké fázi, kdy jsem nehledala partnera a už vůbec by mě nenapadlo hledat ho mezi svými kolegy v divadle. On mi lehce nenápadně nadbíhal, ale bylo to tak nenápadné, že jsem si toho prostě nevšimla. Vlastně jsem to pochopila až během pandemie covidu, kdy mi psal jak se mám. Potom jsem si všimla, že mi píše opravdu každý den a vždycky si najde nějakou záminku. To mi začalo být divné a začalo mě to zajímat, začalo mě to bavit. Říkala jsem si: „Ha, možná se mu líbím…“ Takže jsem prohloubila naši konverzaci, až to skončilo tím, že jsme si volali každý den – klidně od devíti do tří do rána.
A četli jste si poezii.
Ano. Potom jsem zjistila, že už se těším jenom na ten telefonát, že je to má hlavní náplň dne.
To už je potom láska.
Ano. Ale potom přišel ještě strach, zda to není jen virtuální chiméra toho, že jsme všichni zavření v covidu doma a nemáme co dělat. Tak jsme si dali rande na které jsme oba dva přišli šíleně nervózní, protože jsme tam šli s tím, že nevíme, jestli tam zamilovanost zůstane, i když se fyzicky uvidíme. Jestli to nebude divný, protože jsme prostě kolegové z divadla, kteří byli doteď kamarádi, kteří k sobě absolutně nic necítí.
Ale byli jste dlouhé hodiny na telefonu, to není samozřejmost.
To jsme byli. No, zkrátka to nezmizelo.
Žárlivost v jejich manželství nemá místo
Čtete si spolu dodnes?
Vždycky se k tomu vrátíme na dovolené. V běžném životě to nestíháme, ale na dovolené máme vždycky knížku a společně si ji čteme, nebo si vzpomeneme na některé ty básničky, které jsme si dříve čítávali. Ale samozřejmě – ten začátek je začátek, už to není takové jako dřív.
Nežárlíte na sebe v divadle?
Ne. Je pravda, že bychom spolu v divadle rádi hráli. Rádi bychom spolu hráli nějakou pořádnou dějovou linku, ne že se jednou potkáme a řekneme si: „Ahoj“. Máme takový sen, že bychom spolu rádi hráli. Ale jinak na sebe takhle nežárlíme. Člověk když dělá herectví, tak to zná, že je to celé hra. Nemáme důvod žárlit. A v divadle už absolutně ne, protože tam máme milostné scény s našimi kamarády.
Spíš bychom na sebe mohli žárlit, když točím ve Zlaté labuti s Adamem Vaculou, kde se tolik neznáme a může tam přeskočit nějaká jiskra neznámého okouzlujícího muže nebo ženy. Tam je to spíš nebezpečné. Ale jsme herci a víme, že k naší profesi to holt patří – hrát s někým milostné příběhy. Už se od toho umíme odstřihávat.
Prý se vašemu manželovi špatně vstávalo, když si s vámi do tří do rána po telefonu povídal. To musí být makačka, mít statek, vstávat v sedm a do tří si číst poezii po telefonu.
Ano, byl unavený. Jeho tatínek, když jednou viděl, jak velmi nevyspale vypadá, tak říkal: „Teda Ondro, ty jsi to včera přehnal!“ a myslel si, že si dal pivo nebo něco. A Ondra na to: „Ne, já jsem si jenom dlouho četl!“. Nikdo mu to nevěřil.
Na statku se vstává v šest, volno je po západu slunce
Na statku jste se také brali, že? Jak ta práce na statku probíhá? Vy sama pomáháte s domácími zvířaty? Je z vás farmářka?
Takhle to úplně nemůžu říct. Ze srandy říkám, že mám statek a že se mi o něj všichni starají, když tam nejsem. Ale je to velký humor. Ten statek se beze mě absolutně obejde, vůbec mě nepotřebuje. Naopak musím říct, že když se tam k něčemu přichomýtnu a snažím se pomoct, tak spíše něco rozbiju, provrtám nebo zničím.
Měla jsem za to, že vám to s kladívkem a s vrtačkou jde.
Naposledy jsem se snažila zasadit cibuloviny podél příjezdové cesty a navrtala jsem vodu. Takže místo cibulovin jsme tam měli fontánu. Tchán do telefonu úpěl, když jsem mu to říkala a ptala se, kde se dá vypnout voda, protože jinak budeme mít potopu. Samozřejmě – snažím se pomáhat, když to jde. Ale vždycky mě to nejprve musí někde vysvětlit a naučit, protože jsem prostě bohužel holka z Prahy a je to na mě občas znát. Ale miluju život na statku nebo v přírodě. Opravdu tam utíkáme hned, jak máme volný půlden nebo den. Pravda je, že režim na statku je opravdu jiný, než jsme my Pražáci zvyklí.
Více práce?
Nedá se říct, že jsou lidé na vesnici pracovitější, ale režim je tam jinak nastavený. Vstává se v šest, ve dvanáct se obědvá a se západem slunce má člověk teprve volno. Takže zimy jsou v něčem příjemné, protože člověk má více volna. V létě zapadá sluníčko až kolem desáté a v těch šest se vstává pořád. Takže to je náročné. Na mě tam není nic závislého – o statek se starají hlavně tchán a tchýně – švagr Martin, můj manžel a já se snažíme pomáhat, když tam jsme. Nic s námi nestojí ani nepadá, takže když tam jsem, spím klidně do osmi, to si dovolím.
Na fotografie Šárky Krausové s manželem, hercem Ondřejem Krausem a jeho bratrem, hercem Martinem Krausem, se můžete podívat v naší fotogalerii.