Šarlota (37): Silvestr obvykle neslavím, ale díky němu jsem se seznámila se svým přítelem. Jeho vyděšený pejsek utekl před petardami

Davida (35) jsem poznala poslední den v roce, který obvykle neslavím. Na odpolední procházce jsem odchytila vyděšeného psa, který utíkal před petardami. Zanedlouho poté už jsem flirtovala s jeho páníčkem a zjistila jsem, že si velmi rozumíme.

Mohlo by Vás zajímat:

Natalie (31): Můj milenec se odplížil na Silvestra od rodiny, aby mě mohl vidět. Pak zazvonila u dveří jeho manželka

Silvestr já zkrátka neslavím

Už si pomalu ani nepamatuji, kdy jsem naposledy slavila Silvestra. Je to tak dávno, co jsem odpočítávala půlnoc a připíjela si slavnostně na nový rok. Pamatuji si sedánky s rodiči u televize z dětství a pak samozřejmě první večírky, kam mě pustili jako dospívající holku. Určitě tu byla jedna oslava v bytě se spolubydlícími, ze které si už ale nepamatuji téměř nic.

Pak jsem jednou zůstala poslední den v roce sama a zjistila jsem, že je to skvělé. Uspořádala jsem si den podle sebe a večer jsem usnula klidně před půlnocí. Od té doby to tak dělám pořád. Dokonce i v dobách, kdy jsem měla partnera, Silvestr jsem prostě neslavila. Nesnáším vynucené oslavy! Minulý rok jsem si zašla s kamarádkou na oběd a odpoledne mě čekala už tradiční masáž. Když jsem se vracela domů parkem, nějací hlupáci zkoušeli ohňostroj, ostatně jako každý rok.

Vždy se najde nějaký chudák, co musí práskat „dělobuchy“ už od rána. Já bych těm lidem nejraději dala na zbytek Silvestrů v životě zákaz vycházek. Netrvalo dlouho a proběhl kolem mě splašený psík. Byl dost mrštný, normálně bych ho nechytila, ale v podstatě do mě vrazil a zamotal se mi do kabátu. Popadla jsem ho do náruče a snažila se ho uklidnit.

Mohlo by Vás zajímat:

Táňa (25): Na Silvestra jsem se vyspala s klukem, který ráno zmizel z mého života. Netuší, že spolu máme dítě

Vyhlížela jsem psího páníčka

Jelikož práskání neustávalo, vyšla jsem se psem z parku do nejbližší kavárny, kde jsem ho trochu uklidnila. Obsluha měla shodou okolností psí piškotky a já jsem vyhlížela skrz výlohu, jestli neuvidím pobíhat majitele psa. A přesně tak se stalo, zanedlouho z parku vyběhl muž v kabátu s vodítkem.

Vyšla jsem ven a zavolala na něj. „Hej, pane, nehledáte malého psa?“

Vyběhl směrem ke mně, ihned jsem zaznamenala, že je to přitažlivý sympaťák. Ve dveřích kavárny jsem si zkontrolovala jeho levou ruku bez prstýnku. Páníček se šťastně shledal se svým psím miláčkem a nemohl mi přestat děkovat.

„Doufal jsem, že v tuhle hodinu ještě bude klid,“ vysvětloval mi a také si objednal kávu. Všimla jsem si, že na něj slečna za barem dělá oči, hned jsem zbystřila. Toho jsem viděla první! Začali jsme si povídat o ohňostrojích a ukázalo se, že ten muž také neslaví Silvestr! No není to snad osud?

Mohlo by Vás zajímat:

Helča (34): Bez milence nevydržím ani den. Když jsem na Silvestra vyrazila s rodinou na chalupu, musel přijít za mnou

Neslavili jsme společně

Jmenuje se David a trumfl moje dosavadní „neslavení“ tím, že naposledy strávil poslední den v roce pomocí bezdomovcům. Hodně to na mě zapůsobilo a doufala jsem, že se s Davidem poznáme víc.

On měl naštěstí stejný nápad a tak jsme strávili zbytek dne spolu. Bylo to neuvěřitelně milé, prošli jsme se městem, tentokrát jsme pejska nechali doma. Skvěle jsme si popovídali a večer se rozloučili, jakoby to byl obyčejný den. Od té doby jsme spolu a letos plánujeme odjet někam na samotu, daleko od hluku.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jasmína (34): Díky úplňku jsem našla zatoulaného pejska a životní lásku