Saša (42): Nemám ráda velikonoční tradice. Letos jsem se jich nezúčastnila a manžel mi udělal doma dusno

Nikdy jsem nebyla úplně na tradice. Ale když jsem si vzala Petra, rychle jsem pochopila, že u něj doma se na nich lpí a že Velikonoce jsou svaté. Od začátku jsem se snažila zapadnout. Pekla jsem mazanec podle jeho babičky, barvila vejce cibulovými slupkami, učila se vázat stuhy na pomlázku. Přišlo mi to roztomilé.

Mohlo by Vás zajímat:

Patricie (31): Přítel mě vzal na Velikonoce na Moravu. Proběhl výprask, velký trapas a nakonec rozchod

Prý jsem přecitlivělá

Každé Velikonoční pondělí začalo stejně. V šest ráno vstát, nachystat chlebíčky a pití, uklidit dům, obléct se, hezky se nalíčit. V osm už stáli u dveří první koledníci a pak to jelo – tchán, švagr, Petrův nejlepší kamarád ze střední, kolega z práce, soused. Všichni s pomlázkou, většina trochu připitá. A já tam stála, usmívala se, nechala se vyšlehat, rozdávala vajíčka, panáky a zákusky. Každý rok to samé. Každý rok o něco víc nepříjemné.

Nikdy jsem neměla ráda, když na mě sahali cizí chlapi. „Je to jednou za rok, tak to překonej, nic ti to neudělá,“ říkali. Když mi jednou švagr při pomlázce omylem roztrhl silonky a já si jen tak mezi řečí posteskla, Petr se zasmál a řekl, že aspoň to má šťávu. Když jsem loni dostala takovou ránu od kolegy, že mi ještě dva dny hořelo stehno, slyšela jsem, že jsem přecitlivělá. A že tradice jsou tradice.

Letos jsem se rozhodla, že už na to kašlu. Žádné chlebíčky, žádné stužky, žádné vyšlehání. Prostě si uděláme hezké pondělí s dětmi. Společná snídaně, výlet, pohádka. Nic víc. Když jsem to Petrovi řekla, díval se na mě, jako bych právě oznámila, že odcházím do kláštera. Neřekl nic. Jen odešel z kuchyně a ten večer se mnou nemluvil.

Mohlo by Vás zajímat:

Blažena (50): Na Velikonoce jsem jako dítě ošklivě upadla. Mám za to, že mi kvůli tomu narostla asymetrická prsa

Nemám právo nesouhlasit

A nezačal se mnou mluvit ani další den. Chodil kolem mě, mlčel, tvářil se uraženě. Až v neděli večer promluvil – že jestli se hodlám takhle chovat, ať počítám s tím, že to mezi námi nebude fungovat. Nevěděla jsem, co na to říct. Cítila jsem, že se něco drolí. Jako když se díváte na sochu z písku, která se začne rozpadat.

V pondělí ráno se oblékl, učesal, nalil si panáka a vzal pomlázku. Mně neřekl ani slovo. Dětem jen mávl a odešel. Zůstala jsem doma sama. Dcerky si hrály v pokojíčku a já seděla v kuchyni s pocitem, že se stalo něco zásadního. Pak jsem se podívala na Facebook. Byla tam jeho fotka, jak se směje se sousedkou, která má pomlázku na hlavě a pusu od rtěnky. Pod fotkou komentář: „Někde tradice ještě žijou.“

Když přišel domů, neomluvil se, ani se nezmínil, kde byl. Jen si otevřel pivo a pustil televizi. A pak jen tak mezi řečí řekl, že jestli hodlám pokračovat v tomhle „vzdoru“, tak to nemá cenu. Že s feministkou žít nebude. Že jestli se chci rozvádět, mám to říct rovnou. Seděla jsem tam a najednou si uvědomila, že to není jen o pomlázce. Že celou dobu šlo o to, jestli mám právo říct „ne“.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (41): Manžel vyhrál loterii, ale rozhodl se to tajit. Peníze si užíval jinde a s někým jiným