Sebastián (35): Chtěl jsem si plnit sen. Místo toho jsem skončil vyčerpaný a nadělal si spoustu dluhů

Na začátku minulého roku jsem si připadal nezastavitelný. Předsevzetí, která jsem si každý rok plánoval a nikdy nedokončil, jsem tentokrát chtěl vzít vážně. Seděl jsem nad sešitem s čistými stránkami a psal si seznam věcí, které změním. Naučit se francouzsky, navštívit Paříž, zvládnout kurz vaření, uběhnout maraton. Chtěl jsem víc než jen přežívat. Byl jsem odhodlaný.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (17): Rodiče našli moje novoroční předsevzetí. Jedno z nich je vytočilo doruda

Skočil jsem do toho po hlavě

První měsíce šly jako po másle. Stáhl jsem si aplikaci na učení jazyků, koupil si nové tenisky a zaplatil kurz vaření. Každý týden jsem si odškrtával malé krůčky a cítil se skvěle. Bylo to jako droga. Každý další splněný úkol mi přidával na sebevědomí. O víkendech jsem vstával brzy, abych běhal, večery trávil u francouzských frází a o víkendu experimentoval v kuchyni. Tempo bylo zběsilé, ale já ho miloval.

Jenže každý krok něco stál. Kurz francouzštiny nebyl zadarmo, ani nové vybavení na běhání nebo výlety na tréninky a přípravné závody. Peníze, které jsem měl na účtu, mizely rychleji, než jsem si uvědomoval. Paříž, můj vysněný cíl, byla zatím na horizontu, ale náklady na letenky a ubytování už se začaly vršit na kreditní kartě. Říkal jsem si, že to všechno zvládnu. Musím. Vždyť splněné sny za to stojí.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (32): Na pláži v Chorvatsku mi najednou zmizel malý syn. Následující desítky minut byly nejdelší v mém životě

Nikomu jsem to nepřiznal, ale byl jsem vyčerpaný

Do poloviny roku jsem byl vyčerpaný. Dny mi splývaly, energie ubývala. Přátelé, kteří mě na začátku obdivovali, se na mě dívali vystrašeně a opatrně se ptali, jak to zvládám a jestli mě to neunavuje. „Ne, jasně že ne. Plním si sny. Tak to má být ne?“ Během běžeckého tréninku mě přepadaly pochybnosti, ale každá myšlenka na to, že bych mohl přestat, mě děsila víc než pokračování. A tak jsem běžel dál.

Zlom přišel po jednom dlouhém běhu. Vrátil jsem se domů, zničený, a našel ve schránce dopis od banky. Zpráva byla jasná – přečerpal jsem účet a úroky z kreditní karty mě začaly dohánět. Ten večer jsem seděl na podlaze svého bytu, obklopený účty, a poprvé jsem si přiznal, že jsem to přehnal. Naivně jsem věřil, že si můžu všechno koupit – čas, zkušenosti, dokonalý život. Ale místo toho jsem se ocitl v pasti.

Do Paříže jsem nikdy neodletěl. Kurz vaření jsem nedokončil. Maraton jsem nedoběhl. Rok, který měl být rokem mých splněných snů, skončil jako nejdražší lekce, jakou jsem si mohl koupit. Když se ohlédnu zpátky, uvědomuji si, že ten tlak na dokonalost mi nakonec zničil všechno, co jsem chtěl. Teď se učím něco jiného – jak se zastavit, než mě mé sny znovu pohltí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (43): Po letech dřiny na vlastní firmě jsem se zhroutila. Pobyt v nemocnici nadobro změnil mé priority