Smutná kráska Lucia Joyce: Na dceru slavného spisovatele zanevřela celá rodina. Život strávila po blázincích, osamocená a týraná

Lásku nenašla ani u matky. Byla velmi přísná. Jako by ji s Lucií nepojilo žádné mateřské pouto. A to byl teprve pouhý začátek noční můry.

Mohlo by Vás zajímat:

Děsivý americký blázinec: V Byberry to prý připomínalo nacistické koncentrační tábory

Jedna velká noční můra

Luciino dětství bylo jedna velká noční můra. Dokud jí nebylo děvět, trpěla hladem. Její otec si nebyl schopen najít slušné živobytí. Navíc se nikdy na jednom místě příliš nezdrželi. Cestovali po celém světě, což pro Luciu znamenalo, že se musela často učit nový jazyk. Jednoho dne tak toho měla tak akorát a vzbouřila se. Nedbala na to, že se rodičům nelíbí její vášeň pro tanec.

Začala ho studovat. Trénovala šest hodin denně. To ale nepřineslo výsledky, o kterých snila. A tak veškerých snah stát se profesionální tanečnicí zanechala, což rodiče kvitovali s povděkem a zaměřila se na soukromý život. Do oka jí padl asistent jejího otce Samuel Beckett. Zaplavila jej stovkami dopisů, z níchž plynulo jediné - chci tě. Ten jí ale při romantické večeři řekl, že o ni nestojí. Důležitý je pro něho její otec a práce.

Mohlo by Vás zajímat:

Kurážná novinářka: V utajení se nechala zavřít na psychiatrii, její reportáž šokovala Ameriku

Lucia Joyce zešílela

Lucia odmítnutí bohužel příliš dobře nenesla. Začala se tak chovat jako stalker. Neustále mu psala, jak ho chce znovu vidět. Také měla románky s několika muži, zřejmě aby otupila bolest z ukončeného vztahu, který ale fungoval pouze v její hlavě. To vše přispělo ke zhoršení duševní rovnováhy.

Nakonec zkusila štěstí u stejného pohlaví, když prohlásila, že je lesba. To samozřejmě naštvalo její rodiče, kteří jí okamžitě dojednali svatbu s jejím učitelem ruštiny Alexandrem Ponisovským. Jenže to neprobíhalo podle jejich představ. Lucia po zásnubním večírku ležela celé dny na pohovce v katatonickém stavu. Naštěstí se do chomoutu nehrnul ani Alexandr. Apeloval na to, že není zcela duševně zdravá a po anglicku se vytratil.

S blížícími se padesátinami jejího otce se Lucia stala velmi agresivní. Takže když poté na oslavě hodila po matce židli, skončila ve svěrací kazajce a na samotce. Je vlastně docela smutné, že až po hospitalizaci se o ni začal zajímat James. Nic ale nezmohl, matka ji doma nechtěla. V roce 1935 jí sice dovolili navštívit bratrance a sestřenice, jenomže to skončilo katastrofou. Svou dovolenou v přímořském městečku započala tak, že zapálila obývací pokoj. V noci si zase hrála s kohoutky na plynovém sporáku. A aby toho nebylo málo, rozhodla se, aniž by někomu něco řekla, prozkoumat Dublin. James věděl, že bude muset dceru umístit do zařízení nadobro. Zvlášť poté, co jí lékaři objevili schizofrenii. Od 28 let se tak již nikdy nedostala na svobodu. Možná, kdyby ještě její otec během druhé světové války nezemřel, by se znovu dostala domů. Tak ale ztratila i tu poslední naději. Jelikož potřebovala opatrovníka, nebyla pro nikoho atraktivní.

Mohlo by Vás zajímat:

Experiment na psychiatrii aneb Co se stalo, když zdraví lidé předstírali, že slyší hlasy

Hořký konec

V 75 letech utrpěla Joyce smrtelnou mrtvici. Byl to výsledek nestálého psychického vypětí, smutku z absolutního opuštění a strachu, co bude dál. Prakticky celý svůj život strávila po azylech a nemocnicích. Mnohokrát také musela čelit týrání ze strany personálu, který nerozuměl jejím potřebám.

Se svou rodinou se však nesetkala ani po smrti. Zatímco jsou rodiče a bratr pohřbeni ve Švýcarsku, kam utekli před druhou světovou válkou, ona zůstala v Anglii. Proč? Prý administrativní chyba. Existuje však ještě jedna verze, která praví, že si to přála sama. Nechtěla se totiž "shledat" s lidmi, kteří ji ze svých životů nadobro odepsali.

Mohlo by Vás zajímat:

Bezcitný Charles Dickens: Nesnesl dvanáct těhotenství své manželky, posílal ji na psychiatrii