Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Možná máte doma jedničkáře, který zvládá učení levou zadní. Ale možná se vám každé pololetí vrací domů ze školy dítko, jež se dobrými známkami na vysvědčením pochlubit nemůže. Podle zkušené psycholožky Šárky Mikové za tím nemusí nutně stát lenost nebo nízký intelekt vašeho potomka, ale i typ jeho osobnosti úzce související se způsobem, jakým se dítě přirozeně učí
Ne všem totiž vyhovuje styl konkrétního učitele. Zatímco jedni žáci mají pod jeho vedením prakticky bez práce skvělé výsledky, jiní musí vynaložit značné úsilí, aby učivo pochopili. Vše je dáno typem osobnosti dítěte. Některé se zkrátka za podmínek, kdy musí nehnutě sedět v lavici a 45 minut se soustředit na výklad, učí jen obtížně.
"Tyto děti se neustále přizpůsobují něčemu, co není pro jejich mozek přirozené. A my – rodiče – je obviňujeme z nedostatku snahy. Jenomže ony se paradoxně dnes a denně překonávají," vysvětluje psycholožka Šárka Miková, autorka Teorie typů.
Čtyři typy osobnosti a jejích přístup k učení
Podle Mikové existují v souvislosti s učením čtyři základní typy osobnosti. Zatímco některé potřebují látku "odžít" a zapojit všechny smysly, aby učivo pochopily, jiné špatně snášejí napjatou atmosféru ve třídě, pokud je například učitel moc přísný, a další zase potřebují vysvětlit, proč se mají danou látku učit.
Poslednímu typu dětí vadí, pokud mají na výběr příliš mnoho možností, například kdy a jakým stylem se mají co učit. Pro takové děti jsou paradoxně komplikací tolik oblíbené školy se svobodným přístupem, kde žáky do ničeho nenutí. "Tyto děti potřebují velmi konkrétní zadání, ideálně příklad, jak může výsledek vypadat, nebo postup, který vede k cíli,“ tvrdí Šárka Miková, která v knize Milovat nestačí podrobně popisuje všechny čtyři osobnosti. "Poté dochází k paradoxu, že rodiče dali dítě do svobodné školy, aby co nejvíce rozvíjelo svůj potenciál, ale ono je bez podpůrného vedení zejména u kreativních zadání a komplexnějších projektů ztracené."
Co mohou udělat rodiče a učitelé
Co tedy s tím? Zásadní je přístup rodičů. Ti by dítě rozhodně neměli za špatné známky trestat nebo shazovat jeho sebehodnotu. Pokud si jsou samozřejmě jistí tím, že dítě školu cíleně nezanedbává. Zdravá dávka sebevědomí je totiž předpokladem spokojeného života.
"Děti se určitě mají potkávat i s činnostmi, které je z podstaty nelákají, a naučit se zvládat frustrace, když se jim něco nedaří. Je ale otázka, jak se to mají učit. V útlém dětství se vytváří sebehodnota a dítě potřebuje, aby mu rodiče a později učitelé potvrzovali, že jeho přirozené fungování je v pořádku," vysvětluje Šárka Miková. "Díky zdravé sebehodnotě se pak bude ochotně pouštět i do náročných výzev. Naopak znevažování jeho přirozených tendencí vede k narušené sebehodnotě i ztrátě motivace k učení. A ve výsledku i k horším výsledkům na vysvědčení," dodává.
