Každá generace má své nároky ohledně výběru partnera. Stanislavě maminka dohodla rande. U nápadníka pozitivně kvitovala pracovitost, vzhled pro ni nebyl podstatný. Stanislava se musí dodnes smát, když si na rande vzpomene.
"Stáničko, nemůžeš být stále sama. Pro jedno kvítí slunce nesvítí," bědovala vždy moje mamka. Špatně nesla, že jsem dva roky po rozvodu stále sama.
Chlapa jsem nehledala, stačily občasné známosti
Samozřejmě jsem se jí nesvěřovala s detaily ze svého života. Ani jsem jí nikdy nikoho nepředstavila. Mamka mého bývalého manžela neměla ráda, a když jsem jí oznámila, že se rozvádím, byla nadšená. "To jsem ráda, Stáničko. Víš, že mi neseděl," pohladila mě po rameni. Já si mezitím bez jejího vědomí užívala bezstarostný život.
Děti dospělé, takže zábava s kamarádkami a občas se mi životem mihl i nějaký ten milenec. Nic stálého. Někdy jsme se viděli jednou, a když to klaplo, tak i několik týdnů, než vyprchala euforie. Pak jsme si přátelsky poděkovali za příjemně strávený čas a ukončili svůj nadstandardně přátelský vztah. A mně to vyhovovalo. Vlastně jsem od těch mužů víc než sex nechtěla. Uspokojit tělo a mít čistou hlavu. Toho jsem se držela.
Matka mi domluvila rande naslepo
Každou sobotu jezdím na návštěvu za mamkou. Sedíme u kávy a najednou mamka povídá: "Stáni, domluvila jsem ti na zítra rande. Je to syn mojí kamarádky. Nechápu, jak je možné, že je sám." Zakoulela jsem očima a nesouhlasně zafuněla. "Nech toho, je opravdu bezvadný. Minulý týden mi tu opravil televizi. Je pracovitý a slušný. A fešák. Jmenuje se Mirek," pěla na něj ódy.
Jelikož se mamka nedala odbýt, nezbylo mi než souhlasit. Mám přijet ve čtyři odpoledne a Mirek mě vyzvedne u ní. Cestou domů se mi honily hlavou myšlenky na rande naslepo. V duchu jsem se smála mamce, jaká je dohazovačka. A neodbytná. Generál. Nic jsem od toho neočekávala, i když jsem si říkala, že by to byla sranda, kdyby mi nového partnera našla mamka.
Větší trapas jsem na první schůzce nezažila
Pak se ozval zvonek a šla jsem otevřít. Ve dveřích stál Mirek. Měl manšestráky, kostkovanou košili a šusťákovou bundu. Na hlavě klasickou přehazovačku, vytvořenou z vlasů rostlých nad ušima. Usmál se a podal mi ruku: "Ahoj, já jsem Mirek. Vymyslel jsem trasu procházky, abychom se poznali." Cukaly mi koutky. To nedám. Vypadal jak z minulého století a ty vlasy byly příšerné. A celkově na mě působil odpudivě. Neudatelný mamánek.
Nicméně jsme vyrazili. Poslouchala jsem monolog, co všechno umí Mirek opravit. Už zkraje procházky se mi zdálo, že hlasitě pustil vítr. Za chvíli se to opakovalo. Když viděl, že jsem si toho všimla, řekl: "Pardon, mám špatné svěrače. Hemeroidy, no." Po návratu domů jsem mamce zakázala mi hledat nápadníky. "Mami, to nemáš oči? Přijdu ti vzhledově na úrovni tohoto člověka?" položila jsem řečnickou otázku. Když jsem vyprávěla kamarádkám o rande na slepo, historka měla úspěch. Doslova se válely smíchy po stole.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.