Stanislava (49): Vyhovujeme mi žít sama, raději se obklopuji zvířaty. Lidé mě doposud jen zklamali

Žiju sama prakticky celý život a jsem tak spokojená. Nemám ráda, když mi chce někdo jiný cpát svoje názory o tom, že by neměl být nikdo sám. Já jsem spokojená mezi zvířaty a lidi si držím od těla už od dětství. Nepozoruji z toho na sobě žádný dramatický dopad.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriela (51): Chci odejít od manžela, ale nemám na vlastní bydlení. V nefunkčním vztahu se tak nejspíš utrápím

Vždycky jsem byla introvert

Už v dětství jsem inklinovala k samotě, aniž by mi někdo ubližoval. Nerozuměla jsem si se stejně starými dětmi. Kroužky, školní výlety nebo tábory mě nudily. Utíkala jsem ke knížkám do svého malého pokoje a jedině tam jsem byla úplně spokojená. Rodiče se to bohužel snažili změnit hlava nehlava. Nutili mě do všeho možného, ale mělo to opačný efekt.

Výsledkem bylo, že jsem cítila, jak jsou ze mě zklamaní a během dospívání jsme se velice odcizili. Neuměli jsme to spravit ani na jedné straně do dospělosti a po nějaké době mi to bylo jedno. Potkala jsem hrstku přátel, ale vídám se už jen s jednou kamarádkou. Ostatní se po čase usadili a přestali se ozývat, nebo odjeli někam daleko.

V práci jsem spokojená, dělám, co mě baví a to na veterinární klinice. Obklopená zvířaty se cítím nejlépe, příbuzní mě považují za podivínku.

„Takhle to přeci nesmí zůstat. Chudák holka!“ slýchala jsem za svými zády ještě v době, kdy jsem měla nějaký ten čas na vdavky nebo založení rodiny. Teď už ani to ne a jsem za to nesmírně ráda. Známí mi přestali dohazovat „případy“, o které jsem neměla zájem. S muži to byla kapitola sama pro sebe.

Mohlo by Vás zajímat:

Honza (35): Tak moc jsem si přál dítě, až jsem podcenil výběr partnerky. Teď se o syna starám sám

Stane se, že prostě nikoho vhodného nepotkáte

Můj první milenec byl mladší, potkali jsme se po vysoké škole a pochopitelně to byl také introvert. Ani nevím, jak jsme se zvládli společnými silami dostat do momentu, kdy jsme se tělesně sblížili. Styděli jsme se oba dva, ale myslím, že jsme pro sebe byli moc důležití. Ačkoliv pro život byl nepoužitelný, ráda na něj vzpomínám.

Pak jsem potkala občas nějakého zoufalce, o němž jsem zjistila, že má zálusk na můj dům. Zdědila jsem totiž po babičce pěkný domek. Anebo hledali jen někoho, kdo se o ně postará. Význam slova láska jim nic neříkal a já jsem ostatně lásku k muži nikdy nepocítila. Mnohem raději mám svých pět koček, tři psy, papouška, želvu a leguána.

„Stáňo, tak udělej kompromis. Nesmíš zůstat sama! To není dobré pro tvoje zdraví! Budeš ve stáří trpět!“ tlačí na mě pořád matka, která trpí celý život vedle cholerického otce. Tak nevím, já si nepřipadám nešťastná. Nechápu, proč mě ostatní řeší, litují a hlavně mi konstruují děsivou budoucnost plnou nemocí a smutku.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (27): S přítelem jsme se rozhodli žít na čas odděleně. Chybí nám samota a prostor

Pošťák mě pozval na kafe

Chodí ke mně nový pošťák. Nechápu proč, ale má pro mě slabost. Tuhle mě pozval na kafe a já ho hned zarazila, že na tyhle věci nejsem.

„To je perfektní, ani já ne. Jen bych si dal to kafe a pokecal a určitě nemám postranní úmysly. Já jsem totiž dost divnej, ale to jste asi poznala,“ řekl mi upřímně.

Chvíli jsem nad tím uvažovala a pak si řekla, že nebudu odmítat. Něco se mi na něm zamlouvalo a moji psi by také nevrtěli ocasem jen tak na někoho. Za posezení nic nedám, nemusím kvůli tomu vystupovat ze své komfortní zóny. Myslím, že mě už může něco leda tak příjemně překvapit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivona (64): Po smrti manžela mě trápila samota. Jeden inzerát v obchodě ale všechno změnil