Američtí herci Stanley Tucci a Giancarlo Esposito jsou hvězdami nového filmu Pasáž, který bude mít premiéru 14. března 2025. Magazín Lifee.cz dostal příležitost s herci o filmu promluvit a ti prozradili, co pro ně retrofuturistický snímek představuje a proč je vhodné se na něj podívat i s dětmi.
Film Pasáž bude mít na Netflixu premiéru v polovině března. Jde o dobrodružný sci-fi snímek režisérů Anthonyho a Joe Russoových, kteří natočili například akční fantasy Avengers: Endgame.
Snímek se odehrává v alternativní retrofuturistické verzi devadesátek 20. století, kde se Millie Bobby Brown (21) a Chis Pratt (45) snaží přijít na kloub problémům s roboty a hlavním záporákem snímku Stanleym Tuccim (64). V příběhu mohou roboti prožívat emoce, připomínají různé maskoty a hvězdy komiksů, a ač dříve mírumilovně sloužili lidem, ti museli po povstání strojů odejít do exilu.
Co si o robotech v našich životech myslí Stanley Tucci a Giancarlo Esposito (66), kteří hrají ve filmu parťáky, se dozvíte z našeho exkluzivního rozhovoru.
Stanley Tucci si s technikou nerozumí
Jak vnímáte roboty, kteří by figurovali ve vašem životě a sami by mysleli, aniž byste nad nimi měli kontrolu? Dokážete si představit, že byste nějakého měli doma, aby vám pomáhal, nebo byl dokonce vaším přítelem?
Giancarlo Esposito: Já osobně věřím, že roboti by mohli být užiteční, ale kdyby mysleli bez nás, bez naší kontroly... Trochu mě to přimělo přemýšlet o našem filmu. Plukovník Bradbury, kterého hraji a je součástí deaktivační robotí jednotky, vdechuje svému dronu myšlenky, pocity a říká mu, co má dělat. Tak je robot naprogramován. Já jsem naopak člověk, co má rád osobní kontakt, dotek a skutečný hlas, kterým mluvím já i můj protějšek. Asi bych se cítil zvláštně, kdybych lidský kontakt neměl.
Stanley Tucci: Cítím to úplně stejně. Když jsem vyrůstal, lidé mluvili o robotech a o tom, jak nám budou pomáhat. Stejně tak mluvili o počítačích. Ale myslím si, že si nikdo neuměl představit, co vše budeme schopni dělat na obyčejném telefonu. Takže pokud jde o roboty, existují v tomto směru neomezené možnosti. Ale souhlasím s Giancarlem, že mám raději osobní kontakt, než bych si rozuměl s technikou. Pokud nám tedy roboti pomáhají, je to skvělé. Pokud ne, pokud by se stali příliš dominantní, pak je to divné.
Technologie rozptylují pozornost, říká Giancarlo Esposito
Myslíte si, že nás technologie o něco připravují, že jsou na nich lidé závislí - na telefonech, počítačích a všem ostatním? Že bychom také potřebovali nějaký restart?
Giancarlo Esposito: Já osobně ano. Myslím si, že rozptýlily naši pozornost. Připravily nás o schopnost podívat se někomu do očí a dát mu celé srdce, protože nemluvíme jen hlasem, ale celým tělem, přijímáme někoho celou svou bytostí. Věříme, že dokážeme dělat víc věcí najednou, přitom to zvládneme jen z poloviny. Nedokážeme všude plně nasdílet sebe sama. A tím ztrácíme spojení s lidmi, kteří nám zůstali.
Stanley Tucci: Ano, souhlasím. A myslím, že musíme být velmi opatrní, zejména u dětí. Viděli jste, co dělají v Austrálii a v některých zemích, kde se uvažuje o omezení přístupu k telefonům a podobným technologiím, dokud dítěti není zhruba 16 let? Nemyslím si, že by to bylo špatně. Vzpomínám si, jak jsem jako dítě jezdil autem nebo vlakem a neměl nic, čím bych se zabavil. Kromě her a krajiny, která ubíhala za oknem. Mohli jste myslet, na cokoli jste chtěli, zatímco se vám krajina měnila před očima.
Giancarlo Esposito: Ano, to je krásné, Stanley. Jak jsi to řekl, vzpomněl jsem si na výlety, které jsem zažil, a uvědomil si, co se v tu dobu odehrávalo v mých představách.
Stanley Tucci: A o to jde, naše představivost je, bohužel, aktuálně v našich telefonech.
Film Pasáž přináší naději pro život s roboty
Žijeme v době, kdy roboti pomalu ožívají, nemáte z toho trochu strach? Na mě film působil i lehce děsivě v tom, co vše se může stát...
Giancarlo Esposito: Asi před půl rokem jsem šel s druhou nejstarší dcerou do obchodního centra Century City a viděli jsme tam kamion Tesly, ze kterého zrovna vycházel robot. To jsme se na sebe podívali a říkali si: „Páni, tohle je náš svět, jak do toho zapadneme?“ Ten film ale ve mně nevyvolal strach, a to kvůli jeho poselství. Například moje postava se vyvíjela tak, že jsem si po přečtení scénáře troufl říct Anthonymu a Joeovi (režisérům filmu - pozn. red.), že je tu možnost, aby plukovník Bradbury, jinak bezohledný vrah, trochu prozřel, což by mohlo být to, co film potřebuje. Probrali jsme to a oni to tam dali, což mi přišlo skvělé. Proč se tedy nebojím? Protože u robotů, kterým bylo vštípeno lidské vědomí - teď samozřejmě záleží, kdo ho programuje, jestli je to Stanley, ty, já, nebo nějaký oligarcha - mi dodal naději fakt, že mají svým způsobem větší srdce než lidé, což je v jistém smyslu jedna z point filmu. Ale chápu, že se bojíte, protože jako taktický plukovník Bradbury jsem neustále přemýšlel o tom, kam nepřítele zasáhnout, kde to bude bolet. A jak vy porazíte robota třikrát většího, než jste sami? Jaký použijete granát? Jaká utěšující slova ho přimějí, aby vás nesmetl z povrchu zemského? To zatím nevíme. A doufejme, že se do tohoto bodu nedostaneme.
Stanley Tucci: Jo, jo, souhlasím. Film ve mně nevyvolal strach, vlastně mi dal naději.
Takže si myslíte, že je film Pasáž vhodný i pro děti?
Stanley Tucci: Jo, to jo. Tedy pro děti v určitém věku. Dokonce si myslím, že je velmi vhodný pro děti právě kvůli svému poselství, které je opravdu zajímavé.
Na několik snímků z filmu se můžete podívat do galerie a od 14. března si jej můžete pustit na Netflixu i s dabingem.