Stefanie čekala celý dospělý život na toho pravého muže a ten správný okamžik. Když pak přišel, byla nadšená. Žádné štěstí ale netrvá věčně a následovalo fiasko, o kterém se Stefanii nezdálo ani v nejhorších nočních můrách.
S Viktorem jsme chodili posledních deset let. Nikdy předtím jsem s nikým nebydlela, ani jsem nebyla vdaná, a když jsem potkala Viktora, vypadalo to, že jsem vyhrála jackpot. Byl vzdělaný, příjemný, galantní. Nevěřila jsem, že mě to ještě potká, ale stalo se.
Přítel nikdy nejevil o svatbu zájem
Dlouho jsme nemluvili o svatbě ani dětech, protože se zdálo, že se nás to netýká. Užívali jsme si života a neřešili, kam věci povedou. Ale po pár letech jsem kolem sebe začala pozorovat kamarádky, které se usazovaly, vdávaly, měly děti, a cítila jsem, že bych chtěla to samé.
Začala jsem o tom s Viktorem mluvit, ale on měl o životě jiné představy. Smiřovala jsem se postupně s tím, že budu bezdětná, budeme žít na hromádce a po čase mě opustil i smutek. A zrovna v tu chvíli si přede mě Viktor klekl s malou krabičkou v ruce a požádal mě o ruku.
Přípravy veselky nechal přítel komplet na mně
Znovu jsem se cítila, jako by se mi mohly splnit všechny sny, které jsem kdy měla. Bylo mi už přes třicet, ale věřila jsem, že když budu chtít, dítě určitě taky zvládneme. Oznámila jsem naše zasnoubení rodině i přátelům a všichni byli nadšení stejně nebo dokonce více než já.
Když došlo na zařizování svatby, Viktor se ničeho účastnit nechtěl. „Svatbu jsi chtěla ty, tak si ji naplánuj. Já se ti do toho nechci montovat,“ argumentoval. Nehodlala jsem se hádat, a tak jsem plánovala. Vybrala jsem datum, místo, všechno vypadalo perfektně. Zaplatila jsem zálohy, líbánky, chodila jsem s budoucími družičkami na zkoušky šatů a už jsem se viděla, jak stojím před oltářem.
Viktor se mnou jel něco zařídit jen jednou, když jsme museli cateringové společnosti dohodnout zázemí. Na statku, kde jsme měli mít svatbu, nás přivítala mladá majitelka a všechno Viktorovi ukázala, zatímco já vyřizovala logistiku.
Den před svatbou jsem se dověděla otřesnou věc
Týden před svatbou jsem byla tak ve stresu a mimo, že jsem si sotva všimla, že Viktor skoro není doma. Neustále někam jezdil a něco zařizoval. Myslela jsem, že jde o nějaké překvapení na náš svatební den. Doufala jsem, že se nakonec přeci jen zapojí. Dokonce jeden den přijel i s vyčištěným a vyžehleným oblekem.
Den před svatbou jsem odcestovala s rodinou na statek, abychom se ubytovali a začali chystat na druhý den. Čekal nás tam majitelčin otec, který mi oznámil, že je to nějaký omyl, protože druhý den se tam sice koná svatba, ale je to svatba jeho dcery. Hádala jsem se a chtěla vědět detaily. Donesl mi svatební oznámení a já málem omdlela.
Na něm stálo majitelčino jméno a bylo vytištěno vedle jména mého snoubence. Ukradli mi celou svatbu, nechali mě za ni zaplatit a ani se mi to neobtěžovali oznámit. Odjela jsem zcela zdrcená a několik dalších měsíců jen truchlila. Pak jsem se rozhodla Viktora a jeho novou manželku zažalovat. A úspěšně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.