Štěpán (64): V lese mě pronásledovalo podivné zvíře. Zvláštní bylo, že nezanechávalo stopy ve sněhu

Zvířata mám rád odjakživa. Chodím třeba pomáhat do útulku a v zimě zase přikrmuji. Jsem domluvený s myslivci, že v revíru kousek od mé chalupy občas roznesu do krmelců jablka a mrkev.

Mohlo by Vás zajímat:

Miloš (64): Když mě v lese zaskočila bouřka, schoval jsem se do staré boudy. Na ten děs nikdy nezapomenu

Zanesl jsem zvířatům jídlo

Mám rád ten klid, který nastane v zimě. A když nasněží, nedokážu sedět doma. Chodím na dlouhé procházky lesem a užívám si to, co ve městě nezažiju. I proto jsem si pořídil chalupu pod lesem. Po rozvodu se stala mým útočištěm. Nebylo proč zůstávat doma...

Znám v okolí všechny myslivce. Do toho jejich spolku jsem nikdy nechtěl. Ale líbí se mi, co dělají v zimě, jak pečují o zvěř. A tak jim s tím pomáhám. Když se mi povede koupit levně jablka, řepu nebo mrkev, roznáším je do krmelců.

Mohlo by Vás zajímat:

Josef (42): V lese jsem spatřil podivné světlo. Když jsem pátral po jeho zdroji, dostal jsem se do nebezpečí

Spatřil jsem podivné zvíře

Nedávno jsem chtěl s batohem plným jablek obejít krmelce. Všechen náklad jsem složil už v prvním, který byl prázdný. Nechal jsem si jenom jedno jablko pro sebe. Kolem krmelce byla spousta stop, poznal jsem hned několik druhů zvířat. Pak jsem se pomalu vracel na chalupu a zakousl se do jablka.

Najednou se mezi stromy napravo něco mihlo. Bylo to malé a šedé. Nedokázal jsem v té rychlosti poznat, co to bylo za zvíře. Opatrně jsem se tam šel podívat, ale viděl jsem jenom nedotčený sníh. Bylo to podivné. I kdyby to zvíře bylo sebelehčí, muselo by zanechat alespoň nějakou stopu.

Pokrčil jsem rameny a pokračoval v cestě na chalupu. Stále jsem však měl pocit, že se kolem mě něco pohybuje. Jednou či dvakrát jsem opět zahlédl šedivou šmouhu, ale když jsem chtěl zjistit víc, nenašel jsem žádnou stopu...

Mohlo by Vás zajímat:

Robert (23): V lese jsem sledoval tajemná světla. Při pokusu vrátit se na cestu jsem málem přišel o život

Ve sněhu jsem nenašel žádné stopy

Pak jsem něco zkusil. Počkal jsem, až půjdu kolem louky. Zbytek nesnězeného jablka jsem odhodil tak, abych na něj viděl. Zůstal jsem stát a za chvilku se objevilo to zvíře. Mělo čenich jako liška, ale tělo zajíce. Pohybovalo se tak rychle, že jsem si víc nestihl všimnout

Možná i díky té své rychlosti nezanechávalo stopy, vypadalo to, jako kdyby se jen vznášelo nad sněhem. Nikdy jsem neviděl nic podobného. Myslivcům jsem o tom raději nic neřekl. Určitě by mě měli za blázna.

Od té doby mám vždy v kapse kousek jablka. A když potkám to zvíře, hodím mu ho. Doufám, že se mi časem povede spřátelit se s ním a zjistím, co je vlastně zač.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Drahoslav (70): Vzdušný vír v lese mi ukázal, co se kdysi stalo mému nejlepšímu kamarádovi

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.