Lyžování bylo v 70. a 80. letech velké téma a ne náhodou se nejslavnější československé komedie odehrávají právě na horách. Jak vytrhnout velrybě stoličku, S tebou mě baví svět... Vzpomínáte ještě, co měli tenkrát herci na sobě nebo jakou měli lyžařskou výbavu? V čem jste na svah chodili vy? Pojďte se s námi vrátit v čase a zavzpomínat na doby dávno minulé.
První lyžařský vlek socialistického Československa si dokonce zahrál ve filmu Anděl na horách. Postaven byl v roce 1943 na Štrbském plese. Jisté je, že jak Češi, tak i Slováci si radovánky na sněhu zamilovali. Za socialismu nebylo sídliště, kde by městské děti, vybavené po domácku pletenými čepicemi a palčáky, až do pozdní tmy nesjížděly na dřevěných sáňkách nebo plastových pekáčích z kopečků mezi paneláky, klepadly a silnicemi.
Retro Vánoce: Zavzpomínejte s námi na normalizační sváteční pohodu u stromečku
Lyže z Artisu a přezkáče z Botany
Ti, kdo neměli možnost odcestovat na hory, ale o lyžovačku se ochudit nehodlali, neváhali na sídlišti vytáhnout běžky a zajet si pár koleček kolem domu. Výbava to v 70. letech nebyla zrovna technicky nejdokonalejší, byť se o ni od roku 1956 starala firma Artis, která sídlí v samém srdci Vysočiny, v Novém Městě na Moravě. Ve Skutči se potom vyráběly přezkáče Botana.
Fajnšmekři ovšem snili o neodstupných lyžích s umělou skluznicí, které se prodávaly jen v Pragoimpu. Švédský šampion Ingemar Stenmark se například proháněl na lyžích slovinské značky Elan, zapálený československý sportovec by však ocenil i lyže Sulov Prince.
Módu na svah už prověřili sourozenci
A co teprve, když se vyrazilo na hory! Chybět nesmí podvlíkačky, vroubkované punčocháče pro děti, teplé svetry od babiček, vlněné ponožky a hlavně šusťákové soupravy ponejvíce v modré nebo červené barvě. Sjezdování s těžkými dvoumetrovými lyžemi, měkkými botami, většinou ještě zděděnými po starším sourozenci, a rozpadajícím se vázáním nebylo jednoduché. Dnešní ultramoderní krátké a příjemně široké carvingové lyže, ty zatáčejí skoro samy!
První snowboardy se u nás také objevily už za socialismu, byť si je tenkrát nadšenci vyráběli doma, na koleni, jen díky západním časopisům. Už v roce 1984 se tak u nás konal první závod v Krušných horách - kam se hrabou Janákovi Snowboarďáci.
Vleky vypadaly jako postavené svépomocí
Ivan Sosna popsal pro České noviny rok 1981 a tehdejší situaci na horách, která zdaleka nepřipomínala dnešní předražené horské areály. Byť u nás lyžovalo mnohem víc lidí, ne každý si mohl dovolit za sněhem vycestovat. „Nacházíme ještě plno vleků s kapacitami mezi 200 a 300 osob/hodinu. Ale také některé jen nemnoho přesahující 100, a dokonce i menší s 80 a 60 osobami. Jeden lyžař nahoře za minutu, tomu říkám výkon," píše Sosna, jeden z uznávaných českých odborníků na alpské lyžování.
„Staré, vesměs jednosedačkové lanovky - Špindl, Klínovec, Zadov, Portášky, Pancíř, Javorový, Pustevny - byly už tehdy zastaralé kolovrátky, přepravující ne víc než 300 osob. Zaujme také ohromné množství atypických konstrukcí, zjevně výsledek svépomocného lokálního kutilství," dodává odborník, a de facto tak výstižně shrnuje tehdejší obyčejný život v Československu. Jaké jsme si to tenkrát sami udělali, takové jsme to měli.