Dva bratři, obyčejní kluci, se jednoho dne rozhodli, že vrátí lidem tu pravou poezii Vánoc, která se během let někam ztratila. Založili společnou firmu, několik let vymýšleli, plánovali, zkoušeli, propluli mořem zákonů a pokořili vrcholy těch nejstrmějších problémů. Nedali se! Vydrželi. A díky tomu si již třetím rokem můžete na své vánoční stromečky zakoupit nejkrásnější české ručně vyráběné osvětlení, tradiční lucerničky.
Dalibor a Martin Peklákovi jsou dva mladí muži, kteří když se pro něco rozhodnou, nic je nezastaví. S nápadem pustit se do výroby legendárních vánočních lucerniček přišel starší Dalibor už v roce 2013. Inspirovala ho vzpomínka z dětství, kdy o prázdninách na statku u tety objevil při hře na půdě mezi nejrůznějším harampádím poklad. Potrhaný kabel se zbytky vánočních nefunkčních lucerniček.
Vaše lucerničky mají dlouhou tradici a velmi zajímavý příběh. Jak začala jejich výroba?
Máte pravdu, celý příběh lucerniček se píše již přes 50 let a díky naší obnovené výrobě pokračuje i nadále.
Snažili jsme se vystopovat celou historii lucerniček od prvopočátku až do dneška a celkem se nám to podařilo. Rok 1968 byl významný mezník historie naší země a přesně tenkrát, pan František D., tehdejší zaměstnanec výrobního družstva NAPAKO v Praze (NÁstrojaři-PAsíři-KOvotlačitelé), vyrobil první lucerničky na vánoční stromeček. Nejprve pro svou rodinu a přátele, postupně pro další zájemce.
Velice rychle začala být po lucerničkách obrovská poptávka. Proto kolem roku 1970 převzalo výrobu právě výrobní družstvo NAPAKO, zaměstnavatel pana Františka D. Z dílny družstva pochází prvních 500 sad po 12 kusech lucerniček v jedné. Přes velkou poptávku družstvo NAPAKO, údajně příliš vytížené jinou výrobou, projekt lucerniček po roce zastavilo. Je ale také možné, že tehdejší přitvrzující režim o dalším osudu lucerniček rozhodl jinak. To je ale velkým tajemstvím, které se nám zatím nepodařilo odhalit a možná to tak zůstane navždy. Já sám jsem se vypravil také do státního archivu v Praze, kde jsou uloženy archiválie výrobního družstva NAPAKO od roku 1927 až do roku 1995, nicméně o lucerničkách jsem v archiváliích bohužel nic nenašel. I tak to bylo zajímavé, viděl jsem i jiné krásné výrobky, které toto družstvo tehdy vyrábělo.
V roce 1971 začal vyrábět lucerničky (v upraveném designu v počtu 10 kusů lucerniček v sadě) státní podnik MERITA Praha. Balily se tehdy do kulaté plechové krabičky. Autorem redesignu by měl být údajně tehdejší zaměstnanec pan Stritz. Měnil se nepatrně poměr velikosti dílů lucerniček, dekorační vrypy a kompletní úpravou prošla střecha; to kvůli jednoduší instalaci kabelů. Máme také neověřené indicie, že v zapadlé slovenské vesničce Mužle, ožívaly lucerničky v šikovných rukou ve starém mlýně. Jak probíhala výroba ve státním podniku MERITA Praha a zda s ní má něco společného i výroba v Mužli, to patrně zůstane také tajemstvím. Podnik totiž dávno zanikl a ve státních archivech se nám o této výrobě nepodařilo žádný dokument dohledat. Avšak ani v MERITĚ Praha se výroba příliš neohřála.
Podařilo se mi vypátrat, že na základě Hospodářské smlouvy ze dne 2. 1. 1972 přebralo s účinností od 15. 03. 1972 výrobu a záruční opravy KOVOPODNIK MP Topoľčany. Znovu oživená výroba, tentokrát již bez viditelného redesignu, se v novém závodě více automatizovala. Lucerničky také dostaly nový obchodní název „Světlušky" v modré papírové krabičce začaly těšit zákazníky, rovněž v počtu 10 kusů lucerniček v sadě. „Světlušky" získaly i mezinárodní ohlas a rozzářily se na vánočních stromcích například ve Švédsku, Rusku či Německu.
Pak ale kvůli privatizaci výroba skončila. Co se tenkrát stalo?
Poslední lucerničky vyrobil KOVOTOPOĽ kolem roku 1993, poté byl v rámci insolvence privatizován a nový majitel raznic vyrobil už jen několik stovek sad lucerniček kolem roku 1994. Dokonce se mi podařilo s pomocí pracovníků státního archivu na Slovensku najít dokument o privatizaci – o prodeji části podniku. Nový majitel raznice s nástroji prodal dál, další majitel za ně nezaplatil a pak se raznice i výrobní program nenávratně ztratily. V Topoľčanech tak i příběh původních lucerniček/„Světlušek" končí.
Pokud by někdo ze čtenářů měl pro nás jakékoli další informace o výrobě, budeme vděčni za každou zprávu, která nám pomůže doplnit a upřesnit historii lucerniček.
Jak jste se k lucerničkám dostal vy?
Tam, kde v roce 1993 končí příběh v kovopodniku KOVOTOPOĽ, můj příběh začíná. Spolu se svým mladším bratrem Martinem jsem jako malý kluk jel na prázdniny k tetě a jejím dvěma dcerám na statek v malé vesničce. Jednoho deštivého dne jsme si hráli na „schovku“ a využili jsme k tomu celý statek. Schovávali jsme se i na půdě mezi spoustou pro nás zajímavých věcí. A já jsme na hromadě krabiček s vánočními ozdobami objevil smotek kabelů s lucerničkami. Několik lucerniček chybělo a kabel byl přerušený, lucerničky nesvítily. Já je už před tím viděl u známých na vánočním stromečku, doma jsme je neměli. O to víc jsem si přál rozsvítit na našem vánočním stromečku, chtěl jsem tyhle kouzelné lucerničky, ale funkční. Zkusil jsem poprosit tetu, aby by mi tu hromadu zamotaných kabelů s lucerničkami věnovala. Jako hospodyně byla ráda, že se zbaví starého krámu z půdy a já získal poklad.
Co jste se starými ozdobami od tety udělal?
V průběhu let jsem zkoušel dávat do lucerniček l žárovičky z jiných vánočních řetězů, například tehdy velmi oblíbené „blikačky“. Zub času ale na zbytku lucerniček pořád hlodal a něco jsem i poztrácel.
Co vás na nich bavilo?
Lucerničky pro mě byly kouzelné, nikdy jsem z nich nemohl na návštěvě u přátel, kteří je měli na stromečku, spustit oči. Miloval jsem od mala vánoční světýlka a tyhle nejvíc. A to mi zůstalo dodnes. Žádné vánoční osvětlení mě nikdy tolik nezaujalo, jako tyto a tak jsem si chtěl splnit svůj dětský sen o lucerničkách.
Kdy přišel nápad vyrábět vlastní lucerničky?
Psal se rok 2012, a na trh se svým nápadem na obnovení výroby původní české verze andělského zvonění přišel výrobce "zvonícího stromečku". Jeden z původních jsme měli doma. Nový zvonící stromeček jsem okamžitě koupil k Vánocům své kamarádce, protože byl součástí jejích vzpomínek na dětství. A přitom mě napadlo, že na trhu chybí další tradiční vánoční dekorace - ty nádherné lucerničky, které jsem si od dětství přál mít každý rok na vánočním stromečku.
Co všechno jste pro to musel udělat?
Na Štědrý den roku 2012 jsem na internetu začal pátrat po stopách lucerniček. Hned první stopa mě zavedla k původnímu výrobci. Na můj e-mailový dotaz k mému velkému překvapení hned 27. 12. 2012 přišla z NAPAKO odpověď v tomto znění:
„Dobrý den, našel jste správné informace, že naše výrobní družstvo NAPAKO vyrábělo vánoční osvětlení lucerničky, jejich výroba skončila tak přibližně v roce 1972. Výrobní program se od té doby několikrát změnil a žádné nástroje zde již nezůstaly, bohužel Vám nemůžu zjistit, zda jsme tyto díly nezajišťovali v kooperaci, již zde nejsou žádné podklady“.
Informace mě sice nepotěšila, ale nevzdal jsem se a nepřestal jsem pátrat. Dál jsem šel po stopách výroby lucerniček na různých úřadech a v archivech v Česku i na Slovensku. Již od první myšlenky obnovení výroby lucerniček bylo záměrem dát lucerničkám původní kouzlo s implementací nových technologií a vylepšení:
- elektroinstalaci na bezpečných 12V místo původních 220V, a to v celém okruhu světelného řetězu,
- šroubovací žárovičky nahradit vyměnitelnými LED diodami - jsou energeticky úsporné a hlavně mají velkou životnost. LED diody také nevydávají velké teplo, které u původních lucerniček neblaze působilo na výplň okének,
- inovovat zapojení celého světelného řetězu, aby v případě poruchy zhasla právě jen porouchaná lucernička,
- delší přívodní kabel, aby byl řetěz od stromku dostupnější k elektrické zásuvce a nebylo třeba používat prodlužovací kabel,
- možnost propojení řetězů lucerniček mezi sebou na jeden napájecí adaptér.
V roce 2013 jsem poprosil svého mladšího bratra Martina, jestli by mi pomohl s technologickými procesy a návrhem výroby.
Netrvalo dlouho a rok 2014 kromě dalšího pátraní přinesl i první nákresy pro výrobu raznic a elektroinstalace.
Začátkem roku 2015 jsme si pořídili první ruční lis a zkoušeli počáteční ražbu. Pravda, nebylo to nic světoborného a profesionálního, protože jsme neměli žádné zkušenosti. Byl to však náš první velký krok k sériové výrobě.
V témže roce se nám podařilo najít hlavu celého výrobního procesu lucerniček v Topoľčanech, pana Jozefa K. z tehdejšího kovopodniku KOVOTOPOĽ. Tomuto pánovi patří vřelé díky za pomoc s know-how a s hledáním stop po dalším osudu lucerniček.
V prosinci 2017 jsme už stáli s bratrem na začátku uvedení lucerniček na trh, což se podařilo nakonec až v lednu 2018, to kvůli opožděné dodávce elektroinstalačního materiálu.
Je za námi obrovský kus práce při hledání jehly informací o lucerničkách v kupce sena internetu i terénu, zkoušení výroby a výrobních postupů, hledání výrobců materiálů a komponent, výrobě raznic pro krabičky, fotografování lucerniček včetně grafiky a v neposlední řadě nekonečném studování zákonů, vyhlášek a jiných nařízení, které lucerničky při uvedení na trh musí splňovat.
Neméně důležitou otázkou je ochrana výroby lucerniček po celé EU průmyslovým vzorem, jehož jsme v současné době vlastníky. Úplně největším oříškem pro nás však bylo splnění všech elektronorem, které se na lucerničky vztahují. Naše lucerničky byly přezkoušené v mezinárodní zkušebně TÜV SÜD s pobočkou v České republice TÜV SÜD Czech s.r.o.
Jaký byl zájem lidí, když jste s nimi vyšel ven?
V roce 2017, ještě dříve, než jsme se opravdu opřeli do výroby ve větším měřítku, vznikl náš první web, tehdy ještě bez e-shopu a poté facebookový profil, který přišel na svět trochu později. Na našem webu jsme zveřejnili první oficiální oznámení a odkazovali na web na svých osobních profilech Facebooku. Stále jsme tomu moc nevěřili, nevěděli jsme, zda bude mezi zákazníky o lucerničky zájem i když na druhou stranu jsme si říkali, že by to mohlo vyjít, když se původní lucerničky v různých inzerátech prodávají i přes 2500 Kč. Najednou se začalo dít to, co jsme si moc přáli. Zákazníci nám psali, kdy lucerničky budou k zakoupení, zda jsou identické s těmi původními, že jsou nadšení nápadem nové výroby. V lednu 2018 jsme otevřeli e-shop a první série, necelých 100 sad, opustila naši dílnu. Pomalu jsme plánovali další výrobu pro následující Vánoce. To, co se stalo potom, jsme nečekali. Další a další zákazníci nám psali, že mají o lucerničky zájem. Nechali jsme tedy e-shop otevřený a celý rok jsme sbírali objednávky. Zákazníci pak od podzimu postupně ostávali své objednané lucerničky na dobírku. Nechtěli jsme, aby nám někdo něco předem platil, kdyby se nám ve výrobě něco pokazilo. Každý, s kým jsme se radili o marketingu, tak kroutil hlavou, že takovýto způsob obchodu nemůže fungovat. Ale ono to fungovalo i s tímto modelem „předobjednávek“. I vloni na jaře jsme ho použili. Lucerničky, tedy spíše díly vyrábíme celý rok s tím, že až koncem prázdnin máme připravené všechny díly a součástky na finální kompletaci. Ještě loni celá rodina dělala výrobu lucerniček při své práci. Letos již někteří členové rodiny pracují jen na lucerničkách. Já osobně zatím ještě mám svojí práci na několik let. Vše bude záležet na tom, jak se nám bude dařit dál. Firmu řídím po své práci a je to tedy dost náročné. Víte, nejvíce mě vždy potěší zpětná vazba od zákazníků, když Vám někdo napíše, že lucerničky dal svým rodičů, nebo prarodičům, nebo že jeho osobně vrátily do dětství, nebo že může svým dětem udělat stejně krásný stromeček jako ze svého dětství. Dokonce nám vloni přišel e-mail od zákazníka, kterému je asi 30 let, kde nám kompletně zhodnotil provedení s porovnáním původních lucerniček a závěrem napsal, že je to po dlouhé době výrobek, kde může říct, že je jeho provedení ještě lepší, než měl ten původní. Takovéto zprávy nás vždy zahřejí na srdci, říkají, že naše práce má smysl a přináší radost.
Je někdo, komu byste rád poděkoval za spolupráci?
Nerad bych na někoho zapomněl. Za celým projektem výroby stojí nespočet lidí já jsem jen taková ta tvář firmy. V prvé řadě bych rád poděkoval svému bratrovi Martinovi a jeho přítelkyni Marcelce, kteří řídí celou výrobu. Bez Martina by asi nikdy celý projekt nevznikl, je autorem všech našich strojních zařízení a vede celý montážní tým. Právě díky němu se plní můj 27 let starý dětský sen. Děkuji všem našim zaměstnancům, kteří se podílí na výrobě, kompletaci lucerniček, administrativě, expedici, PR, celé naší rodině za pomoc s výrobou a podporou, našim dodavatelům materiálu pro výrobu. Víte manuální výroba, která se odehrává v Česku, je dost náročná a nákladná a projeví se v ceně výrobku. Jsme moc hrdí na to, že můžeme lucerničky vyrábět v Česku a naši zákazníci oceňují naší výrobu svým zájmem. Tedy, velké díky patří i našim zákazníkům, díky kterým můžeme v práci pokračovat.
Kde mohou zájemci lucerničky sehnat?
V ČR mohou zákazníci objednávat na našem e-shopu www.vanocnilucernicky.cz . Zákazníci ze Slovenska mohou objednat na našem partnerském e-shopu www.vianocnelucernicky.sk . Zatím je možné objednání lucerniček jen v Česku a na Slovensku.
Plánujete do budoucna nějaké novinky?
V příštích letech bych rád postupně rozšířil export i do dalších států EU. V kapse jsou i nápady na obnovu dalšího osvětlení a také další vlastní tvorba.
Vánoce se blíží. Budete mít lucerničky na svém vánočním stromečku?
Ano, Vánoce bez lucerniček si nedovedu představit. Na stromcích je bude mít celá rodina. Já mám doma lucerničky po celý rok naranžované na takové suché větvi a používám to jako dekorativní osvětlení. Od loňského roku máme také lucerničky s mléčně bílými okénky. Okénka mají vytvářet dojem omrzlého skla. Díky této novince lze lucerničky používat celoročně jako dekoraci v interiéru, nebo při různých slavnostních okamžicích jako například svatby, párty apod. Lucerničky se tak hodí i do moderních interiérů, a přitom mají své staré kouzlo.
Co jinak vy a Vánoce? Máte nějaké klasicky české tradice, které každoročně dodržujete?
Dá se říct, že v posledních letech jsem právě před Vánoci hodně pracovně vytížený. Rodině přivážím zlaté jmelí, které je třeba darovat, pak přinese štěstí. Obdarovaný by si měl jmelí převázat mašlí a na ní udělat 7 uzlíků, aby mu štěstí každý den v týdnu nemohlo utéct. Klidu si spíše užiji až s rodinou, což začne štědrovečerní večeří. Pod talíře mamina dává rybí šupinu a máme vždy prostřeno o jedno místo více, jak praví tradice, pro pocestného. Poté si rozdáme dárky a jedeme k prarodičům, kde strávíme zbytek večera koukáním na pohádky a povídáním. K Vánocům pro mě neodmyslitelně patří půlnoční mše Svatá. Každý rok od mala jsem se těšil. Je to taková třešnička na dortu Vánoc. V posledních letech se při bohoslužbě i aktivně účastním ministrováním. V roce 2014 jsem se nechal pokřtít a od té doby mají pro mne Vánoce ještě větší duchovní rozměr.