Ve společnosti, kde Světlana pracuje, je tradicí, že oslavenec zajistí pohoštění pro kolegy. Ovšem Světlana opakovaně čelila kritice, a proto už narozeniny v zaměstnání slavit nebude.
"To zase chtěla Světlana ušetřit, že nám koupila chlebíčky s pomazánkou," šeptaly kolegyně postávající v kuchyňce. Procházela jsem okolo a jejich uštěpačné poznámky jsem slyšela.
V práci bylo tradicí donést na narozeniny pohoštění
Zamrzelo mě to. Každému z oddělení jsem koupila dva chlebíčky. Jeden s bramborovým salátem, šunkou a vejcem, druhý s pomazánkou a zeleninou ozdobou. K tomu jsem na tácek naservírovala čokoládový zákusek s balením rozpustné kávy. Byla jsem spokojená, tácek s občerstvením vypadal lahodně. Přesto jsem se nedočkala pozitivní reakce od spolupracovníků.
Zkrátka jsem z nějakého důvodu nepatřila do skupinky kolegyň, které tvořily semknutou čtyřku. Navzájem si vše chválily a na ostatních nenechaly niť suchou. Bohužel tato skupina tvořila polovinu kolektivu a snažily se své pomluvy šířit i mezi ostatní lidi.
Nejhůře dopadla ohledně pomluv kolegyně
Kolegyně Renata preferuje zdravou stravu. Svůj jídelníček sestavuje ze surovin v bio kvalitě a stravuje se bez mouky a cukru. Když slavila narozeniny, chtěla nám ukázat, že i zdravá strava může být chutná. Nakoupila drahé suroviny a sama doma upekla dort s ovocem, slané sušenky a zázvorové kuličky.
Já osobně ocenila snahu o zajímavé zpestření a vhled do jejího způsobu stravování, Renata od kolegyň schytala až drzou kritiku. "Renato, to můžeš říct rovnou, že jsi chtěla pořídit občerstvení pod stovku," smály se drbny. "Vždyť se to nedá jíst. Co to je za hnus?" smály se jí do očí. Renata tam stála a jen se snažila bránit: "Holky, ale ty suroviny byly drahé, několik hodin jsem pro vás občerstvení pekla. Berte to jako experiment." Marně, ošklivě jí urazily.
Kolegyním jsem řekla do očí, co si o nich myslím
Mám další narozeniny. Otráveně jsem koupila dva chlebíčky s bramborovým salátem, šunkou a vejcem a největší dort, který v cukrárně měli plus každému jablko. S dobrým pocitem jsem v práci občerstvení roznesla. Ani ne za dvě hodiny jsem poslouchala rádoby vtipné narážky: "A Světlano, káva letos nebude? No jo, byly dražší chlebíčky, musí se někde ušetřit." Drbny se snažily vymyslet urážky a vzájemně se trumfovaly: "Ty chlebíčky nevypadají čerstvě, to vám zbylo z domácí oslavy?"
Usmála jsem se, stoupla si před kolegyně a suverénně pronesla:" Drahé kolegyně, některé z vás občerstvení ani nedáváte, ale urážíte. Jiné nosíte to samé, co já, a místo poděkování máte nemístné poznámky. Už toho mám dost. Srandu mám ráda, ale už to přeháníte. Letos je to poslední občerstvení, které jsem donesla. A pomlouvejte si mě, jak chcete. Už odmítám hrát tuto hru." Přidala se ke mně i Renata a dodala: "Už jsem z vás otrávená taky. Končím i já. Vám se člověk nezavděčí."
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.