Pro Sylvu znamenala její rodina mnoho, manželství rodičů bylo velkou jistotou. Když se dozvěděla, že se budou rozcházet, naprosto se jí zhroutil svět. Neustále se tím trápí a z budoucnosti má hrůzu.
Moji rodiče jsou nejlepší na světě a návštěvy doma pro mě byly zásadní. Ve snu by mě nenapadlo, že to jednou skončí, rozvedou se a budou žít odděleně. Úplně jsem se z toho zhroutila, přestože jsem dospělá a měla bych mít pochopení.
Naši pro mě byli něco jako přístav
Ve dvaceti jsem se odstěhovala z rodného města, ale za svou rodinou jezdím pravidelně každý druhý nebo třetí víkend. Je jedno, jestli jsem zrovna sama, nebo mám partnera. Rodiče jsou pro mě na prvním místě. Návštěva u našich pro mě byla vždy jistotou, že je svět v pořádku. Ať už jsem měla jakékoliv trable anebo jsme naopak zažívala období klidu, vždycky jsem za nimi jela ráda.
Máme rodinný dům s výhledem na louku a les, venčení psů je pro mě balzám na duši. Máma vytvořila za ta léta nádherný prostor, kde je centrem především kuchyň. U kamen a velikého stolu se vídá celá rodina, blízcí kamarádi, nebo třeba jen já a rodiče. Je to ztělesnění domácí pohody, opravdového tepla domova. Miluji, když je venku nevlídno a hrajeme s rodiči u kamen stolní hry.
Anebo se v létě naopak nehneme ze zahrady a trávíme venku všechen čas. Moji přátelé i bývalý partneři vždycky zbožňovali pobyt u našich a někteří mi moje rodiče tak trochu záviděli. „Jsou tak pohodoví a rozumní, skvěle se s nimi povídá,“ říká moje nejlepší kamarádka. Je to tak, mám rodiče, jaké by si každý přál. Měla jsem dokonalé dětství a jsou to mí opravdoví přátelé. Proto jsem se málem sesypala, když jsem se dozvěděla děsivou novinu.
Oni se se svým rozchodem smířili, já ne
Nikdy jsem si nevšimla, že by měli rodiče jakoukoliv krizi. Ani mí sourozenci si toho nejsou vědomi. Je pravda, že do soukromí rodičů jsem nikdy moc neviděla. Před námi se zkrátka nehádali, ale občas někam odjížděli jen ve dvou a říkali tomu „rodinná porada náčelníků“. Nejsem už dítě a je mi jasné, že každý vztah potřebuje údržbu.
Naši určitě také zažívali starosti a chvíle, kdy třeba jeden druhého nemohlo vystát. Ač vytvořili krásný domov a spokojenou rodinu, mohli mít potíže. Jenže jsem počítala s tím, že je na svých poradách vždycky vyřeší. Ovšem tentokrát nám oznámili, že jdou od sebe. S něčím takovým jsem nepočítala, dala bych za jejich manželství klidně ruku do ohně.
„Táta a já pořád rosteme, měníme se a chceme něco jiného,“ vysvětlovala máma nám třem dospělým dětem. My jsme na to neměli slov. Oba vypadali, že jsou s rozchodem naprosto v pohodě a smíření. Sourozenci to tak i přijali, ale já se s tím nedovedu smířit. Máma zůstává v našem domě a táta se bude stěhovat. Pro mě se rozpadá celý můj vnitřní svět.
Nemohu se z toho šoku dostat
Pláču už týdny, nostalgicky vzpomínám na dětství a cítím se, jako by někdo zemřel. Vím, že nepřicházím o rodiče, mohu si s nimi kdykoliv promluvit. Ale už to nebude nikdy jako dřív. Chtěla jsem za nimi jednou jezdit s dětmi, jejich manželství pro mě bylo opravdovým domovem.
Jen oni dva mě mohli utěšit, poradit mi, dodat kuráž a sebevědomí. Každý svým způsobem, který se vzájemně doplňoval. Teď bude každý zvlášť, to ve mně vyvolává nekonečný smutek. Představa, že se po jejich boku objeví někdo nový, to mě naprosto sžírá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.