Mateřství spoustu věcí v životě ženy změní. Je to velká událost, poprvé držet svoje dítě v náručí, ale přichází s tím i velká zodpovědnost. Tereza je svou dcerou nadšená, ale zdá se jí, že kvůli ní přišla o kamarádky.
Věděla jsem, že se můj život po narození dcery změní. Nebudu mít tolik času, nebudu moci chodit do kina, divadel, kaváren a restaurací tak často, jak jsem byla zvyklá. Ani ve snu mě ale nenapadlo, že v některých věcech to bude opravdu obrovská změna.
Dcera je velký parťák
Navštěvovat místa jen podle toho, zda jsou vhodná pro malé děti, je náročné, ale co bych pro svoji Markétku (4) neudělala? Je to moje sluníčko. Uběhly jsme spolu dlouhou trať, na začátku bylo těžké se synchronizovat. Já byla nezkušená prvorodička a Markétka velký čertík. Teď z ní ale mám velkou parťačku, která mi dělá jen radost.
Nevadí mi, že ji musím brát všude s sebou, protože je poslušná a většinou se i u pochůzek po úřadech a nákupech hodně zasmějeme. Co mě však mrzí, je to, že mě moje kamarádky postupně opustily. Asi jim vadí, že všude tahám Markétku, ale já prostě nemůžu jinak. Místo toho, aby byly nadšenými tetami, raději se se mnou nevídají.
Kamarádky mě kvůli dceři opustily
Dokonce mi to i samy přiznávají. Když je například chci někam pozvat, jedna z prvních otázek, kterou mi položí, je, jestli půjde i Markétka. Když napíšu, že ano, postupně se každá omluví a ze společné akce není nic. Jedna z kamarádek, Karolína (32), mi sama od sebe řekla, že nás nechce vídat.
Svěřila se mi, protože už jsem to nemohla dál vydržet a zeptala jsem se jí napřímo. „Proč se s námi nechceš vídat?“ dotázala jsem se, když jsme byly samy. „Je mi to trapné, ale je to pro mě hrozně bolestivé vidět Markétku. Je to nádherná holčička a já bych chtěla taky takovou, ale snažíme se s partnerem už rok a půl a stále se nám nedaří,“ řekla mi.
Chci si normálně s někým popovídat
Bylo mi jí líto. Nechtěla jsem být necitlivá, ale to, že jsem najednou zůstala úplně sama, mě hodně bolí. Jsem společenský člověk a moje kamarádky mi hodně chybějí. Nemám si s kým normálně popovídat. Nechci mluvit neustále jen o dětech – o tom, co nového zvládly, nebo co mě s nimi trápí.
Chci nějaké drby ze společnosti, ale když se se mnou nevídají, asi těžko se něco dozvím. Život matky může být hodně osamělý. A je mi líto, že na to kamarádky neberou ohled.