Tereza (33): Dcera mého přítele mi pije krev. Kvůli malé manipulátorce nejspíš odložíme i svatbu

Vždycky jsem si představovala, že moje svatba bude dokonalá. Jaro, rozkvetlé stromy, bílý stan na zahradě a kolem rodina a přátelé. Když Aleš požádal o ruku, byla jsem štěstím bez sebe. Začali jsme plánovat. Místo, jídlo, dekorace... A pak přišla scéna, která to celé převrátila naruby.

Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o svatbě?

Šaty, které vše změnily

S jeho dcerou Lindou jsem se snažila skamarádit hned od začátku. Bylo mi jasné, že to pro není vůbec lehké – rozvod rodičů a pak zvykání si na mě jako novou přítelkyni. Dělala jsem všechno možné, aby to mezi námi nějak klapalo. Ale Linda zas zapojila všechny své síly a zbraně a snažila se mě od tatínka odehnat. Ale nakonec se jí nepodařilo. Nějakým zázrakem jsme k sobě našly cestu. Měla jsem pocit, že mě konečně bere a má dokonce i trochu ráda. A když jsme jí oznámili, že nám půjde za družičku, byla překvapivě nadšená. Nemohla se dočkat, až oblékne bohaté princeznovské šaty.

Jedno odpoledne jsme se tedy vydaly spolu do svatebního salonu, kde jsem si chtěla zkoušet nějaké šaty a také jedny vybrat pro ni. Chtěla jsem ji zapojit, aby měla pocit, že je součástí naší nové rodiny. Jenže to byl omyl. Jen co jsem si oblékla první šaty a čekala její reakci, začala brečet. Když jsem se ji snažila utišit, přišel na řadu hysterický záchvat. „Nechci, aby se táta ženil!“ křičela. Bylo to, jako by mě někdo políval studenou vodou. Nevěděla jsem, jak se zachovat.

„Co se děje, Lindičko?“ ptala jsem se jí. Ale ona jen opakovala: „Nechci! Nechci!“ a rozplakala se ještě víc. Jak kdyby ji to teprve celé docvaklo. Žádné domlouvání nepomohlo. S ostudou jsme musely salon opustit. Doufala jsem, že to byl jen rozmar, který se rychle spraví.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (37): Přítelova dcera je zmanipulovaná od své matky. Pořád vymýšlí něco, čím by mě ponížila

Hádkám nebyl konec

Jenže místo uklidnění přišly další problémy. Linda začala Alešovi říkat, že se mnou nechce už nikam chodit sama. Pořád něco komentovala. „Táto, proč si ji musíš brát? Vždyť by nám bylo jen spolu dobře,“ slyšela jsem jednou za dveřmi jejího pokojíčku. Bylo to jako rána do srdce.

„Myslíš, že to má od své matky?“ zeptala jsem se Aleše jednou večer. „Nechci nikoho obviňovat, ale všechny ty řeči a naschvály by osmileté dítě samo nevymyslelo.“ Aleš jen pokrčil rameny. „Terezko, nemůžeme to takhle brát. Linda je prostě zmatená. Má nás oba ráda, ale potřebuje víc času.“

Ale co naše svatba, která se měla konat letos na jaře? Pokaždé, když jsem se snažila s Alešem mluvit o svatbě, přesměroval řeč jinam. Před pár dny přišel s větou, která mě naprosto rozhodila. „Myslím, že bude lepší, když svatbu zatím odložíme, Linda to ještě nezvládne.“

„Odložíme?“ zopakovala jsem šokovaně. „Vždyť už je tolik věcí zařízených a zaplacených?” vyhrkla jsem šokovaně. “Ty si vážně necháš diktovat svůj život od osmiletého dítěte?“

„Terezo, miluju tě,“ řekl mi klidným hlasem. „Ale miluju i ji. A nemůžu ji teď zklamat. Věřim, že svatba nám neuteče...“

Mohlo by Vás zajímat:

Roza (23): Přítelova dcera mě nesnese. Nedokáže se přenést přes to, že jsem mladší než ona

Je opravdu zmatená, nebo zmanipulovaná?

V té chvíli se mi život zhroutil jak domeček z karet. Měla jsem pocit, že přicházím o všechno. Aleše miluju, ale začínám mít pocit, že si nikdy nevystačím s místem „té druhé“. To neustálé chápání a ustupování malé holce už mě začíná unavovat. Chci být jeho partnerka, ne jen někdo, kdo ustoupí pokaždé, když si dcera postaví hlavu.

„Víš, co si myslím?“ řekla jsem mu nakonec. „Že tě Linda jen zkouší. Hledá, kam až může zajít, a ty jí to dovolíš. Možná jí někdo našeptává, co má dělat, možná ne. Ale ty bys měl stát za námi. Chceš si mě vzít, nebo ne?“

Aleš si povzdychl. „Chci. Ale nechci ji ztratit. Nemůžeš to pochopit?“

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (29): Přítelova dcera začala hru, kterou ji nenechám vyhrát. Musí pochopit, že jí nechci vzít tatínka

Budoucnost je nejistá, ale já se nechci vzdát

Teď sedím a přemýšlím. Chci žít dál ve vztahu, kde vždycky ustoupím? Je to opravdu o Lindiných potřebách, nebo si jen její matka hraje své hry a já jsem ta, kdo na to doplácí? Aleš tvrdí, že ji jen chrání, ale já mám pocit, že chránit by měl i mě.

Možná jsem naivní, ale pořád doufám, že to není ještě definitivní. A Aleš si ještě uvědomí, že odkládání nic neřeší. A své vysněné svatby se ještě dočkám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (44): Konečně jsem ve vztahu šťastná. Radost mi kazí jen přítelova dcera, vede se mnou válku