Vánoce jsou prý svátky klidu a míru, ale ne pro každého. Dnešní doba, kdy nás obchody nutí k vánočním nákupům už od října, nahrává nevázanému utrácení. A často není snadné se ho vyvarovat. Své o tom ví i Theodor. Jeho žena totiž propadla nákupní horečce.
Dárky, dobroty, pozornosti a bůhvíco ještě, to jsou Vánoce. Aspoň mně to tak připadá. Místo toho, abychom si dali pusu a měli se rádi, dohadujeme se o tom, co zase Ivana zase nakoupila za hlouposti. Propadá tomu každý rok, ale letos tomu nasadila korunu.
Moje žena je bláznivá
Vánoce jsem měl vždycky rád a moc jsem se těšil, jako kluk, co dostanu pod stromeček. Největší mojí radostí byly knížky, četl jsem, kudy jsem chodil a v době bez mobilu a jiných vychytávek to byla ta nejlepší zábava. Dneska jsou Vánoce spíš soubojem o tom, kdo víc prodá – a kdo víc nakoupí. A pokud jde o to druhé, moje žena by určitě stála na stupních vítězů.
„Co to je?“ ptám se Ivany, když domů začátkem listopadu přitáhla podivnou krabici, ve které byl svítící jelen. Teda asi sob, že jo. „Vánoční výzdoba!“ byla odpověď. Dodám, že během dalšího měsíce přibyly další blbiny. Svítící zvířata, řetězy, světýlka, kouličky a bůhvíco ještě! A jakmile přišel prosinec, nutila mě, abych veškerý ten blázinec rozvěsil kolem domu. Marně jsem se bránil – no a teď svítíme do dáli jako kometa.
Z hromady balíků jsem byl v šoku
S naším svítícím domem bych se ještě nějak vyrovnal, ale horší je, že všelijakými ozdobičkami za bambilion to neskončilo. Ivana totiž miluje nakupování přes internet, takže kromě tahání sobů z nejmenovaného řetězce trávila veškerý volný čas na netu a hledala, co nakoupit. „Zas je tady nějaká dodávka!“ volám na ni, pokud jsem právě doma. Většinou jsem ale nebyl, takže jsem dlouho netušil, že žena vánoční nákupní horečce totálně propadla.
Asi před týdnem jsem jen tak nakoukl do komory a ustrnul v úžasu! Přede mnou se vršila hromada balíků; malé, velké, tlusté, tenké… „Ivano! Co všechno jsi to nakoupila?“ řvu na ni v afektu. „Nedívej se tam, to je na Vánoce!“ začala pištět a snažila se mi přibouchnout dveře před nosem. Vyřítil jsem se ven a pořádná hádka byla na světě. Protože děti ještě nemáme a netuším, koho všeho chce těmi všemi dary podarovat.
Máme i zbytečné zásoby jídla
Tím to neskončilo. Jak se blíží Vánoce, přibyly k nám tři vánoční stromečky. Do obýváku, ložnice a na krytou terasu. „K čemu?“ ptám se. „Jsou přece Vánoce, ne?“ dostal jsem prostou odpověď. K nim ozdoby, svíčky, a tak dále – ovšem vše v bordó barvě, neb ta je letos in. Loňské zdobení už neletí, šup s ním do popelnice!
A právě teď nastává nakupování jídla. Několik kilogramů cukroví (Ivana přece péct nebude!), vánočky jak pro regiment, dvě krůty, vepřová panenka po kilech do mrazáku, kapr tamtéž… A když to všechno nakoupila, tak jí došlo, že to bude muset zpracovat a začala žadonit, že bychom mohli jít na večeři do restaurace… A tehdy jsem už opravdu vybuchl a předhodil jí výpis z účtu – ano, utratila víc, než jsme na něm vůbec měli! „Tak si představuješ Vánoce, svátky klidu a míru, miláčku?“
Upřímně nevím, jak letošní svátky dopadnou. Nejspíš dostanu horu dárků a budu muset předvádět nadšení. Na to, abych jí koupil dárek já, už jaksi nezbylo. Dostane jen drobnost. A snad jí pak dojde, že to ty letošní Vánoce přehnala a příště už bude rozumnější.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.