Tomáš zůstal po rozvodu sám se svým psem. Nastěhoval se proto k otci, aby mohl zrekonstruovat svůj nový byt. Jenže táta mu před měsícem tragicky zahynul a Tomášův pes se poté začal chovat víc než zvláštně.
Po rozvodu jsem požádal otce, zda bych u něj nemohl bydlet do doby, než zrekonstruuji svůj nový byt. Otec měl byt velký, a tak jsme v něm já i on měli svou místnost. Ideální bydlení to nebylo, ale na přechodnou dobu jsme se shodli, že to spolu vydržíme. Ve společných prostorách jsme si určili pravidla a bez konfliktu pár měsíců takto žili.
Tátu jednoho dne srazilo auto
K otci se se mnou nastěhoval i můj pes Ben. Táta byl nadšený. Když jsem byl v práci, chodil s ním na procházky. Přestal vysedávat doma a zdálo se mi, že díky Benovi ožil. Pes si ho také oblíbil a nejednou se stalo, že jsem byl doma a Ben trávil čas na gauči vedle mého otce.
V osudný den jsem musel ráno brzy do práce. Táta mi při odchodu říkal, že mu není dobře od žaludku. Ještě jsem se ho ptal, zda ho nemám odvézt k lékařce. Jen se usmál a řekl: „Ne, ta by mi zase vynadala, že jsem se večer přejedl. Jeď, to bude dobrý.“ A pak už mi jen volala policie, že otce srazilo auto. Šel vynést odpadky a asi se mu zamotala hlava a spadl do silnice. Bohužel v ten okamžik projížděl kolem nákladní vůz.
Pes se začal chovat divně
Beník několik dní po otcově smrti ležel u vchodových dveří. Čekal, až se táta vrátí. Necítil jsem se v bytě dobře. Vyčítal jsem si, že jsem otce neodvezl k lékaři. Měl jsem tátu moc rád a jeho tragický odchod mě zasáhl. Když jsem byl doma, smutek a celý byt jako by mi ležely na hrudi. Nemohl jsem tam dýchat.
Navíc se Beník začal chovat divně. Po návratu z práce jsem ho našel nehnutě sedět uprostřed místnosti a dívat se do jednoho rohu. Mluvil jsem na něj, ale jen se na mě krátce podíval a zase upřel pohled na zeď. Trochu mě to děsilo. Celý týden Beník ležel na zemi směrem k onomu rohu a občas zavrčel. I v noci byl neklidný. Jindy celou noc prospal, teď byl opakovaně vzhůru.
Rozhodl jsem se raději odstěhovat
Z mého veselého psa se stala hromádka neštěstí. Neustále jedním okem sledoval roh místnosti. Když jsme šli na procházku, byl to zase ten veselý a hravý pes. Po příchodu domů se ale lusknutím prstů změnil.
Rozhodl jsem se, že se z bytu odstěhuji. Budu raději žít na staveništi a tátův byt s bratrem prodáme. A doufám, že já i Ben budeme v novém bytě zase v klidu. To jeho podivné chování v otcově domě mi nedělalo dobře.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.