Ani v době všeobecného nedostatku a přídělového systému v období Protektorátu Čechy a Morava se ženy nevzdaly touhy po elegantním slušivém oděvu. Doba přinesla nové úsporné střihy, kombinování a přešívání.
Období Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) patří k nejsmutnějším kapitolám našich moderních dějin. Ruku v ruce s rostoucím útlakem ze strany okupačních orgánů se neustále zhoršovaly i životní podmínky obyvatelstva. Z pultů obchodů zmizely kromě potravin i kosmetika, látky a boty. Avšak ani v době všeobecného nedostatku a přídělového systému se ženy nevzdaly touhy po elegantním slušivém oděvu. Doba přinesla nové úsporné střihy, kombinování a přešívání, ale i změny linie.
Na jedné straně ženy obdivovaly v biografech velké plesové toalety a luxusní kožešiny na hvězdách stříbrného plátna, na straně druhé byly oděvy podřízeny přídělovému systému a zboží na černém trhu nebylo pro běžného obyvatele dostupné.
Co nosil státní prezident Emil Hácha a členové vlády, v čem se na plese objevily Lída Baarová a Adina Mandlová, ale i jak vypadaly pracovní šaty prodavačky či sportovní oděv se můžete dozvědět z publikace Móda v ulicích protektorátu.
Elegantní žena si dle dobových představ neměla barvit vlasy na nepřirozenou barvu, neměla si příliš líčit rty a tváře, nosit několikacentimetrové umělé řasy, vonět se pronikavým parfémem, nosit příliš krátké sukně, sešlapané podpatky, ale ani vysoké podpatky, pokud v nich neuměla chodit rovně.
Elegantní žena měla mít čisté ruce a hlavně nalakované nehty, nepřehánět to se šperky, měla mít upravené vlasy a dbát na rovné linky na punčochách, které samozřejmě nesměly být potrhané nebo viditelně zašívané.
Ideální žena byla kombinací dvou žen z filmu Kristián: domácí milující hospodyňky Nataši Gollové a „femme fatale“ v podání Adiny Mandlové.
V čem ale ženy například sportovaly? Na dámské kolo byla větší volnost ve výběru oděvu. Sukně neměla být z příliš lehkého materiálu, aby nepoletovala a neodhalovala víc, než se slušelo. Ke kalhotám i k sukni se hodila nejlépe prací košilová halenka, svetřík nebo krátký kabátek, bylo-li chladno. Praktická byla skladná větrovka. Prádlo mělo být pevnější, aby chránilo tělo před otřesy, tj. podprsenka s důkladnými ramínky, případně i měkká pevná bokovka a vhodné kalhotky. Pro delší cyklistické trasy byl nutný sportovní kostým a k tomu nepromokavý kabátek z balónového nebo olejovaného hedvábí do deště. Na jaře se hodil komplet kalhot podkasaných pod koleny a kabátku připomínajícího vojenské blůzy. V létě stačila halenka a plátěné kalhoty. Na cyklistický oděv se doporučovaly barvy v odstínech šedé a světle hnědé.